Enuréza a enkopréza u dětí: praktická terapie a rady pro rodiče

Enuréza a enkopréza u dětí: praktická terapie a rady pro rodiče kvě, 25 2025

Pro mnohé rodiny je enuréza a enkopréza nečekaný a stresující problém, který zasahuje nejen fyzické zdraví dítěte, ale i jeho sebevědomí i rodinnou atmosféru. Tento článek rozebere, co poruchy jsou, jak se diagnostikují a hlavně jakou terapii lze použít, aby se situace vyřešila v praxi.

Co je enuréza a enkopréza?

Enuréza je definována jako svévolné nebo mimovolné vylučování moči u dětí starších pěti let. Vyskytuje se častěji u chlapců a může být spojena s psychologickými faktory, zácpou nebo neurofyziologickými poruchami.

Enkopréza představuje neschopnost udržet stolici u dětí starších čtyř let, často spojená s umazáváním spodního prádla. Jedná se o svévolný nebo mimovolný odchod stolice po čtvrtém roce života a také se vyskytuje častěji u chlapců.

Jak se poruchy diagnostikují?

Diagnóza začíná komplexním vyšetřením pediatra, který vyloučí organické příčiny (infekce močových cest, strukturové abnormality střev). Poté následuje hodnocení podle ICD‑10 a DSM‑5. Pokud jsou organické faktory vyloučeny, další krok je psychologické či psychoterapeutické posouzení.

Moderní přístup: uroterapie

Uroterapie je dnes považována za základní rámec léčby obou poruch. Skládá se ze čtyř pilířů:

  • Režimová opatření - pravidelný pitný, mikční a defekační režim.
  • Dietní úpravy - zvýšený příjem vlákniny, omezení kofeinu a sladkostí.
  • Psychologická podpora - edukace rodiny, kognitivně‑behaviorální techniky.
  • Rehabilitační praxe - nácvik pravidelného vyprazdňování a používání toalety.

Klíčovým cílem je odstranit retinovanou stolici, vytvořit zdravý defekační rytmus a posílit sebedůvěru dítěte.

První krok: Edukace a psychologické vedení

Rodiče často cítí vinu a stud. Edukace spočívá v vysvětlení normálního vývoje defekace a v tom, že enkopréza není jejich chyba. Psychologické vedení zahrnuje:

  1. Rozptýlení pocitu viny a podpora otevřené komunikace.
  2. Stanovení realistických cílů (např. návštěva toalety každé ráno).
  3. Odměňovací systém - malé odměny za úspěšné pokusy, nikoli tresty.

Instruktáže provádí klinický psycholog nebo pedopsychiatr se specializací na funkční poruchy vyměšování.

Dítě během uroterapeutické konzultace, stojí vedle toalety s vodou a ovocem, doprovázené lékařem a psychologem.

Odstranění retinované stolice

U dětí s chronickou zácpou se často hromadí tvrdá stolice, která brání normálnímu výdeji. Přístup zahrnuje:

  • Konzultaci s gastroenterologem a provedení rektálního vyšetření.
  • Použití měkkých laxativ (např. laktulóza) pod dohledem lékaře.
  • Denosování - postupné zjemnění stolice během 2-4 týdnů.

Po odstranění retence je možné přejít k udržovacímu režimu, který zabraňuje návratu zácpy.

Udržovací léčba a prevence recidivy

Po úspěšném vyčištění střev stačí nastavit dlouhodobá opatření:

  • Každodenní pití 1,5-2 l vody, přičemž ráno po probuzení podpoříte vlažnou sklenicí.
  • Strava bohatá na vlákninu - ovoce, zelenina, celozrnný chléb.
  • Pravidelný čas na toaletu (ráno po snídani a večer po večeři).
  • Fyzická aktivita - alespoň 30 min chůze nebo hry denně.

Společný denní režim pomáhá vytvořit automatický defekační reflex.

Specifické techniky pro enurézu

Enuréza vyžaduje zvláštní pozornost na mikční režim:

  • Omezení tekutin dvě hodiny před spaním.
  • Vytvoření „noční toalety“ - probouzení dítěte jednou během noci s nočním světlem.
  • Užívání antidiuretických léků (např. desmopresin) pouze po doporučení urologa.

S kombinací těchto kroků se úspěšnost snížení nočního pomočování pohybuje kolem 70 %.

Letní tábory a multimodální podpora

Od roku 2005 jsou v ČR organizovány letní tábory zaměřené na děti s enurézou a enkoprézou. Tým odborníků (urologové, psychologové, logopedi) zajišťuje komplexní režimová opatření 24 hodin denně. Výzkumy ukazují, že děti, které se táborem zúčastnily, hlásí vyšší sebeúctu a menší frekvenci „soiling“ až o 40 %.

Letní táborová scéna, děti používají přenosný záchod pod stromy, odměny visí na provázcích.

Jak dlouho trvá terapie?

Optimální doba léčby je minimálně šest měsíců, s kontrolami každé 2-4 týdny. Kratší intervence často končí recidivou. Dlouhodobá spolupráce mezi pediatrem, urologem a psychologem je klíčová.

Často kladené otázky (FAQ)

Jak poznám, zda je enkopréza primární nebo sekundární?

Primární enkopréza bývá spojena s celkovým zpomalením psychomotorického vývoje, neurologickými poruchami nebo tělesným postižením. Sekundární forma se vyskytuje po dlouhodobé zácpě a retinaci stolice. Důležitý je podrobný anamnestický rozhovor a vyšetření střevní funkce.

Mohu použít volně prodejné laxativy?

Ano, ale jen pod dohledem lékaře. Nesprávná dávka může vyvolat průjem a zhoršit enkoprézu. Doporučuje se začít s mírnými přípravky jako laktulóza a sledovat odpověď během dvou týdnů.

Kdy je vhodné zvážit medikamentózní léčbu enurézy?

Pokud po šesti měsících pravidelného režimu a behaviorální terapie zůstává noční pomočování časté (více než 2 noci týdně), může lékař doporučit antidiuretický přípravek, např. desmopresin. Vždy však pod kontrolou urologa.

Pomáhá fyzická aktivita při léčbě?

Ano. Pravidelný pohyb stimuluje peristaltiku střev a podporuje normální výdej stolice. Doporučují se alespoň 30 min denně - chůze, jízda na kole nebo hry na hřišti.

Srovnání primární a sekundární enkoprézy

Klíčové rozdíly mezi primární a sekundární enkoprézou
Vlastnost Primární enkopréza Sekundární enkopréza
Příčina Neurologické/posturální deficit, vývojová zpoždění Chronická zácpa a retence stolice
Věk nástupu Obvykle před 4 lety Po 4 letech, často po období zácpy
Výskyt pohlaví Častěji u chlapců (6:1) Podobný poměr, ale mírnější rozdíl
Léčebný přístup Intenzivní rehabilitace, možná farmakologie Primárně režimová terapie a odstranění retence
Prognóza Vyžaduje dlouhodobou podporu, úspěšnost 50‑70 % Po úspěšném zlepšení defekačního rytmu až 80 % úlevy

Co může rodič udělat ještě dnes?

  1. Naplánujte první kontrolu u pediatra a požádejte o vyšetření močového a střevního traktu.
  2. Zavádějte jednoduchý denní režim - vodu po probuzení, pravidelný čas na toaletu.
  3. Vytvořte pozitivní odměňovací systém (např. nálepky, malé hračky).
  4. Prostudujte si informační materiály z IS MUNI a Pediatrie pro praxi - pomohou pochopit proces.
  5. Zvažte zápis do letního tábora nebo skupinové terapie, kde se děti setkají s podobnými problémy.

Dodržování těchto kroků zvýší pravděpodobnost úspěchu a sníží stres celé rodiny.