Role humoru ve vztahové terapii: Jak odlehčit a zároveň pracovat do hloubky

Stojíte v kanceláři terapeuta, před vámi dva partneři, kteří se už měsíce hádají o tom, kdo vyndává odpadky. Každé sezení je jako bitva na malém ploché ploše. A pak terapeut řekne: „Takže vaše válečné pole je umyvadlo v koupelně? A ten odpadkový koš je vaše věž?“ A najednou - smích. Ne zlobný, ne ironický, ale ten pravý, ten, který se rozléhá z hlubin a něco uvolňuje. To není náhoda. To je terapeutický humor - a je to jedna z nejmocnějších, ale nejčastěji špatně používaných technik ve vztahové terapii.

Proč humor vůbec funguje v párové terapii?

Humor není jen lehká poznámka, která odvede pozornost od bolesti. Je to neurofyziologický přepínač. Když se lidé v terapii začnou smát, jejich těla uvolňují endorfiny, snižuje se hladina kortizolu o 27 % - to potvrdily měření na Masarykově univerzitě v roce 2019. Parasympatický nervový systém se aktivuje, což znamená: tělo přechází z režimu „běž“ nebo „zůstaň“ do režimu „sejdi si a odpočiň“. A právě tento režim je klíčový pro práci s vztahy. Když jsou lidé v napětí, jejich mozky se uzavírají. Kritika, obvinění, obrana - to všechno je výsledek strachu. Humor to přeruší. Ne zničením problému, ale tím, že ho přemístí do jiného prostoru - do prostoru, kde je možné ho vidět jako něco, co se děje, ne jako něco, co jste.

Podle průzkumu Asociace psychoterapeutů ČR z roku 2022 ho 68 % českých terapeutů pravidelně používá. A nejen proto, že je to pohodlné. Studie z Katedry psychologie UK z roku 2018 ukázaly, že humor je o 38 % účinnější než aktivní naslouchání při rozbití komunikačních bloků. Proč? Protože když se dva lidé smějí spolu, přestávají být protivníky. Stávají se spoluhráči. A to je přesně to, co vztahová terapie potřebuje - přeměnit konflikt na spolupráci.

Když se smích změní v ranu

Ale humor může být i zbraň. A nejen proto, že někdo řekne špatnou větu. Je to o kontextu. Když klientka mluví o tom, jak ji partner zradil, a terapeut se snaží odlehčit tím, že řekne: „No, aspoň teď víš, že to není ten první“, může to znít jako odmítnutí její bolesti. A to je právě to, co se stalo v případě, který sdílel začínající terapeut na Redditu - a trvalo tři měsíce, než se důvěra obnovila.

Podle výzkumu z Psychoterapeutického centra Praha z roku 2021 se chybná interpretace humoru vyskytuje u 23 % terapeutů, kteří ho používají. A nejčastěji se to stává u těch, kteří ho používají jako obranu proti svým vlastním nejistotám. Dr. Ivan Sindler z PVŠPS to říká jasně: „Když terapeut používá humor jako štít, stává se z terapeutického vztahu karikatura.“

Některé situace humor prostě nesmí být. Pokud má klient vysokou úroveň PTSD podle CAPS-5, humor může být traumatem. U 42 % takových lidí to tak je. A u 67 % klientů s hlubokou depresí podle HAMD-17 je humor nejen neúčinný - může být považován za útok. I když je to těžké přijmout, někdy je vážnost jedinou správnou odpovědí.

Co je vlastně „dobrý“ humor v terapii?

Není to o tom, jak vtipný je terapeut. Je to o třech věcech: načasování, situční primeranosti a individuální vnímavosti.

Načasování - humor se nepoužívá hned na začátku. V prvních dvou až třech sezeních se terapeut jen dívá. Zda partneři mezi sebou něco smějí. Zda se někdo někdy usměje, když se zmíní o něčem, co je pro ně obvykle bolestivé. Pokud ne, pak není čas na humor. Pokud ano, pak je to místo, kde se dá začít.

Situční primeranost - humor nesmí být nadřazený. Není to o tom, že terapeut řekne: „Vy jste jako z filmu Záchranná jednotka.“ Je to o tom, že přeformuluje problém tak, že ho lidé mohou vidět zvenčí. „Takže vaše válečné pole je umyvadlo v koupelně?“ - to není lehké, to je přesně na místě. Je to jako když si někdo připomene, že se všechno děje v kuchyni, a najednou si uvědomíš: „To je vlastně blbý. Proč to děláme v kuchyni?“

Individuální vnímavost - každý klient je jiný. U starších lidí (nad 50 let) je 63 % negativních reakcí na humor podle průzkumu Asociace psychoterapeutů ČR. U lidí s traumatem je to 57 %. To neznamená, že by jim to nesložilo. Znamená to, že je potřeba být citlivější. A často pomáhá začít pomalu - s vlastním smíchem, s příběhem z vlastního života. Když terapeut řekne: „Já jsem kdysi v koupelně vytáhl z odpadkového koše kabel a myslel jsem, že je to had, a křičel jsem jako dítě“, tak to nejen odlehčí - ukazuje, že terapeut není vševědoucí, ale člověk. A to je největší lék.

Postupný přístup: Jak se k humoru dostat

Není to něco, co se naučíš za týden. Podle manuálu Humor v psychoterapii z roku 2014, který se používá na českých školách, terapeuti potřebují průměrně šest měsíců tréninku, než začnou humor používat efektivně. A to jen proto, že to vyžaduje tři dovednosti, které se nevyučují v učebnicích:

1. Rozpoznání vhodného okamžiku - to se trénuje v supervizi. 75 % úspěšných terapeutů to dělá jen díky pravidelnému zpětnému vazebnímu cyklu.
2. Citlivost k partnerské dynamice - ne každý pár se směje na stejných věcech. Někdo se směje, když se zmiňuje o rodině. Někdo se směje, když se zmiňuje o penězích. Musíš znát jejich jazyk.
3. Rychlá reakce na negativní reakce - když se někdo zatváří, že to nebylo vtipné, neříkej „Ale to bylo vtipné!“. Řekni: „Omlouvám se, možná jsem to přehnal. Co bylo pro tebe nejvíce nepříjemné?“

Praktický příklad: Pár, který se hádal o každém detailu - kdo co dělá, kdy, jak - dostal od terapeuta jednoduchou úlohu: „Za týden mi popište, jak byste vypadali, kdybyste byli dvojice z filmu z 70. let.“ Výsledek? Smích. A pak: „Takže ten tvůj přístup k mytí nádobí je vlastně příklad socialistického plánování?“ A najednou - přestali se hádat o nádobí. Začali se hádat o tom, jak je to blbý, že to dělají tak vážně.

Co se děje ve světě vztahové terapie?

Humor se stává standardem. V roce 2023 už 79 % českých terapeutů ho považuje za nezbytný nástroj. Trh s kurzy pro terapeuty roste o 12 % ročně. Ústav Ericksonovy psychoterapie nabízí kurz „Humor jako terapeutický nástroj“ od roku 2010. Centrum pro systémovou terapii má certifikační program „Terapeutický humor v párové práci“ od roku 2018. Celková tržba z těchto kurzů v roce 2022 dosáhla 2,4 milionu Kč - to je o 28 % více než v roce 2020.

A co dál? Výzkumný projekt na Univerzitě Karlova ukazuje, že terapeuti, kteří umí používat humor, mají o 34 % nižší riziko vyhoření. To je důležité - protože když terapeut přestane být člověk, terapie přestane fungovat. A v březnu 2023 byl spuštěn mezinárodní projekt „Therapeutic Humor in Couple Therapy“ pod vedením Evropské federace psychoterapie, který má za cíl do roku 2025 vytvořit standardizovaný rámec pro použití humoru. Prof. Sylvie Navarová předpovídá, že do roku 2027 bude humor součástí 95 % certifikačních standardů pro vztahové terapeuty v ČR.

Ale pozor. Největší riziko není v tom, že by se humor nepoužíval. Je v tom, že by se používal jako jednoduchý nástroj. Dr. Ivan Sindler to říká jasně: „Humor není univerzální lék, ale jemný nástroj, který vyžaduje stejnou péči jako jakákoliv jiná terapeutická technika.“

Co si pamatovat, když se chceš naučit používat humor

- Nejde o to, aby bylo vtipné. Jde o to, aby bylo pravdivé.
- Nejde o to, aby se klienti smáli. Jde o to, aby se odpovědnost přesunula z „to jsi ty“ na „to je náš vzorec“.
- Nejde o to, aby terapeut byl vtipný. Jde o to, aby byl přítomný.
- Nejde o to, aby se všechno odlehčilo. Jde o to, aby se odlehčilo místo, kde se děje bolest.
- Nejde o to, aby se zastavil konflikt. Jde o to, aby se změnila jeho energie.

Humor ve vztahové terapii není o tom, že se smějeme nad problémy. Je o tom, že se smějeme s nimi. A když to dokážeš, přestaneš být terapeutem. Stáváš se spolucestujícím. A to je jediná věc, která opravdu pomáhá.