Národní monitoring duševního zdraví: Co ukazují data v ČR

Co skrývají nová data o duševním zdraví českých dětí?

V roce 2023 se v České republice poprvé spustil národní monitoring duševního zdraví - systém, který má ukázat, jak se děti a mládež skutečně cítí. Nejde o běžný dotazník. Je to první komplexní projekt ve střední a východní Evropě, který systematicky měří stav duševního zdraví žáků na základních školách. A výsledky jsou znepokojující.

Přes 50 % žáků devátých tříd projevuje známky zhoršeného pohody. U 40 % z nich se objevují příznaky střední až těžké deprese. Třetina žáků trpí úzkostí. Tyto čísla nejsou odhadem. Jsou výsledkem anonymních dotazníků vyplněných tisíci dětmi ve více než 150 školách po celé republice. Data pocházejí z projektu koordinovaného Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) a jsou první pravděpodobně přesnou mapou toho, co se děje v hlavách našich dětí.

Proč je to důležité - a proč teď?

Většina duševních onemocnění - deprese, úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy - začíná v dětství nebo dospívání. Když se problém nezachytí včas, může se přeměnit v chronické onemocnění, které ovlivní celý život. Dříve jsme se na to dívali jako na individuální problém: „Ten chlapec je trochu zamyšlený“, „Ta dívka je citlivá“. Teď máme data, která ukazují, že to není výjimka. Je to systémový problém.

Česká republika dlouho nevěděla, jak velký je tento problém. Žádný národní systém nezaznamenával data o duševním zdraví dětí. V Nizozemsku nebo Finsku se pravidelně šetří každé dva roky. U nás to bylo fragmentované - některé školy měly psychologa, jiné ne. Některé oblasti měly vlastní programy, jiné ne. Chyběl celkový obraz. A bez obrazu nelze vytvářet politiku.

Jak se data sbírají - a co se nezaznamená

Monitoring používá standardizované dotazníky, které se vyplňují v třídách. Otázky se týkají spánku, emocí, vztahů, motivace, sebevědomí a fyzického pohody. Nejde o diagnostiku - jde o indikátory rizika. Pokud žák označí, že se cítí bezmocně, nechce chodit do školy, má problémy se spánkem a cítí se samotný, systém to označí jako varovný signál.

Nejsou to však jen děti. Projekt „Život k nezaplacení“ ve spolupráci s Českým rozhlasem ukazuje, že 15-16 % dospělých trpí duševními problémy. Ekonomický stres, válka na Ukrajíně, pandemie - všechno to mělo vliv. Ale děti nejsou jen „malí dospělí“. Jejich psychika je jiná. Je citlivější na tlak, nezávislost, sociální mediální sítě, nejistotu budoucnosti.

Jedna z největších kritik je, že některé škály použité k měření deprese nebyly plně validovány pro českou populaci. Psycholog David Štěpánek upozorňuje, že bychom mohli přehánět počet lidí s diagnózou. Ale i kdyby byla čísla o 20 % nižší - stále by znamenala, že téměř každá třetí dítě v deváté třídě má vážný problém.

Co dělat s těmito daty? A kdo je má zpracovat?

Tady je problém. Máme data. Ale nemáme lidi, kteří by je mohli zpracovat.

V České republice je registrováno pouze 127 dětských psychiatrů na 1,05 milionu dětí a mladistvých. Doporučená norma Světové zdravotnické organizace je 300 na milion obyvatel. To znamená, že máme méně než polovinu potřebných specialistů. A to nejen psychiatrů - chybí i dětští psychologové, sociální pracovníci, školní poradci.

Učitelé vidí výsledky v třídách. Markéta Nováková, učitelka z Prahy, říká: „Vidím přesně tyto trendy - 40 % žáků má problémy s motivací, spánkem, sociální interakcí.“ Ale ona nemá oprávnění dělat diagnózy. Nemá čas. Nemá podporu. A školní psychologicko-pedagogické poradny, které by měly pomáhat, jsou přetížené. Podle průzkumu Asociace školních psychologů z roku 2024 pouze 32 % pracovníků se cítí dostatečně vyškolených k práci s těmito daty.

Je to jako mít detektivní systém, který vám říká, že v domě je zloděj - ale nemáte policii, která by přijela.

Co se děje na úrovni systému?

Nejde jen o školy. Celý systém psychiatrické péče v ČR prochází reformou. Od roku 2018 se postupně vytváří 30 center duševního zdraví, která mají poskytovat komunitní péči - místo toho, aby se lidé dostávali do nemocnic. To je správný směr. Ale nyní potřebujeme data, která řeknou, kde jsou největší potřeby.

Podle plánu Ministerstva zdravotnictví z prosince 2024 bude v prvním čtvrtletí 2026 spuštěn Národní registr duševního zdraví. Měl by spojit data z Národního zdravotnického informačního systému, elektronických receptů, školních dotazníků a centrálních záznamů. Tento registr by měl být základem pro budoucí politiku.

Problém je v tom, že na jeho vytvoření bude potřeba 1,2 miliardy korun a více než deset let. Dokud se to nestane, data z monitoringu zůstanou jen „vědeckou zprávou“ - a nebudou mít vliv na každodenní život dětí.

Co nám říkají peníze?

Česká republika vynakládá na prevenci duševního zdraví pouze 0,3 % z celkových zdravotních výdajů. Doporučená hodnota je 1,5-2 %. V Německu je to 6,8 %, v Nizozemsku 7,2 %. To znamená, že na každou korunu, kterou vynakládáme na fyzické zdraví, na duševní zdraví dáváme necelé 3 haléře.

Trh služeb duševního zdraví roste - o 7,3 % ročně. Ale většina těchto služeb je soukromá. 68 % dospělých se nikdy neporadilo s psychologem. Proč? Nejčastější důvody: náklady (54 %) a strach ze stigmatizace (47 %). Pokud děti nejdou k psychologovi, protože jejich rodiče nemají peníze, nebo se bojí, že „to bude vědět celá škola“, pak monitoring nic nezmění.

Co můžeme dělat teď?

Nečekáme, až se vytvoří registr. Nečekáme, až se zvýší počet psychiatrů. Můžeme začít dnes.

• Učitelé: Věnujte pozornost změnám v chování. Ne každý „neposlušný“ žák má problém s výchovou. Někdo má deprese. Ne každý „tichý“ žák je jen zavřený. Někdo se bojí.
• Rodiče: Mluvte s dětmi o pocitech. Neříkejte „nebudeš se cítit špatně“, ale „je to v pořádku, když se cítíš špatně“. Změňte jazyk. Změňte kulturu.
• Školy: Zavádějte pravidelné „časy na pohodu“. 15 minut týdně, kde děti mohou mluvit - bez hodnocení, bez trestů. To není luxus. Je to základní bezpečnost.
• Politici: Nejen investujte do systémů. Investujte do lidí. Zvyšte příjmy školních psychologů. Zjednodušte vzdělávání pro ty, kteří pracují s dětmi. Zrušte stigmatizaci.

Monitoring neříká, že děti jsou „zlé“ nebo „přehnané“. Říká, že systém selhal. A systém se dá opravit. Jen potřebuje vůli. A peníze. A lidi, kteří se nebudou bát říct: „Tohle potřebujeme změnit.“

Co přijde dál?

Od školního roku 2024/2025 probíhá pilotní projekt „Duševní zdraví na školách“ na 200 školách. Zahrnuje pravidelné screenování pro žáky 5. a 9. tříd. Pokud se tento projekt osvědčí, bude rozšířen na všechny školy. To je první krok k tomu, aby každá dítě mělo přístup k podpoře - nejen ty, které se dostanou k psychiatrovi.

Podle Světové federace pro duševní zdraví bude v následujících pěti letech potřeba zvýšit kapacity dětské psychiatrie o 40 %. To je výzva. Ale není to nemožné. V Nizozemsku to zvládli. Ve Finsku to zvládli. V Česku to zvládneme taky - pokud se rozhodneme, že duševní zdraví dětí je stejně důležité jako jejich fyzické zdraví.