Volba směru podle osobnosti klienta: Kdy sedí direktivní a kdy nedirektivní styl v kariérovém poradenství

Chcete pomoci klientovi najít práci, ale necítíte, že vám jeho odpovědi stačí? Nebo se cítíte jako učitel, který musí říct, co má dělat - a přitom víte, že to nemusí být správné? V kariérovém poradenství není jedna metoda pro všechny. Direktivní styl může zachránit člověka v krizi, ale zároveň mu může ukrást jeho vlastní hlas. Nedirektivní styl dává prostor, ale někdy příliš dlouho - a klient zůstane ve stejném stavu. Klíč je v tom, kdy použít který přístup.

Co vlastně znamená direktivní a nedirektivní styl?

Direktivní styl je jako lékař, který vám řekne: „Tady máte recept, vezměte to třikrát denně.“ Poradce v tomto přístupu aktivně vede proces. Navrhuje konkrétní kroky: „Zašližte tento životopis“, „Přihlašte se na tyto tři pozice“, „Udělejte si cvičení na sebevědomí“. Je to rychlé, strukturované a často potřebné, když klient neví, kde začít. V Česku se tento přístup často používá u lidí, kteří už dlouho nepracují - třeba více než 12 měsíců. Výzkum Úřadu práce ČR z roku 2020 ukazuje, že u těchto klientů má direktivní přístup úspěšnost 73 % v období šesti měsíců.

Nedirektivní styl je jiný. Zde poradce neříká, co má klient udělat. Místo toho se ptá: „Co si o tom myslíte?“, „Jak byste si představovali svůj ideální den?“, „Co vás v tomto případě vlastně odráží?“ Používá aktivní naslouchání, reflektivní odpovědi a otevřené otázky. Cílem je, aby klient sám přišel na své řešení. Tento přístup vychází z práce Carla Rogersa z roku 1951 a je základem klient-centered terapie. V kariérovém poradenství se používá například při práci s karty 5S - projektivní technikou, kde klient vybírá šest karet, které ho nejlépe popisují. Podle Sylvie Navarové (2023) je zásadní: „Nelze činit závěry ani formulovat doporučení.“ Klient musí sám najít svůj význam v obrazech.

Kdy použít direktivní styl?

Direktivní přístup není „násilí“ - je to nástroj pro určité situace. Je ideální, když:

• Klient má nízkou seberealizaci - třeba jeho hlavní potřeba je bezpečí, ne samotné uspokojení.
• Problém je komplexní a rychlé rozhodnutí je klíčové - například nezaměstnanost déle než 12 měsíců.
• Klient má nízké sebevědomí (pod 30. percentil podle Bochumského osobnostního dotazníku - BIP).
• Je v krizi - emocionálně vyčerpán, přetížen, neví, kde hledat.

Uživatel „Praktik“ na fóru Poradenská praxe popsal případ, kdy klient byl 18 měsíců nezaměstnaný. Nechtěl se nikam přihlašovat, měl strach z odmítnutí. Poradce mu vytvořil plán: každý týden tři přihlášky, každý pátek rozhovor s přítelem, každý den 20 minut cvičení na sebevědomí. Za tři týdny měl nabídku. „Nebyl to jeho plán, ale byl to jeho výsledek,“ řekl poradce. To je podstata - direktivní styl neznamená, že poradce rozhoduje za klienta. Znamená, že ho vede k rozhodnutí, které sám nezvládl udělat.

Kdy je lepší nedirektivní styl?

Nedirektivní přístup funguje nejlépe, když:

• Klient má vysokou kognitivní flexibilitu - dokáže přemýšlet o více možnostech najednou.
• Je seberealizovaný - má jasnou představu o tom, co chce, jen potřebuje pomoci s cestou.
• Má vysoké sebehodnocení (nad 70. percentil dle BIP).
• Je motivován k vlastnímu hledání a nechce, aby mu někdo řekl, co má dělat.

Na platformě ManagerProfi.cz sdílí uživatel „KariérníPoradce2020“ případ ženy s vysokou emocionální stabilitou (90. percentil BIP). Byla v práci, ale cítila, že „není tam svá“. Nenechal jí poradce doporučit novou práci. Místo toho jí pomohl přes karty 5S a otevřené otázky najít, že se cítí nejživěji při práci s lidmi, které nezná - tedy v oblasti sociálního poradenství. Dva měsíce poté změnila zaměstnání. „Nepotřebovala rady,“ řekl poradce. „Potřebovala prostor, aby slyšela sama sebe.“

Co říkají testy a diagnostika?

Není možné volit styl jen podle dojmu. V Česku se používají standardizované nástroje, které pomáhají rozhodovat objektivně. Nejčastější jsou:

• Bochumský osobnostní dotazník (BIP) - měří 14 škál ve čtyřech dimenzích: profesní orientace, pracovní chování, sociální kompetence a psychická konstituce. Například pokud má klient nízkou rozhodnost (pod 25. percentil), je vhodnější direktivní přístup. Pokud má vysokou flexibilitu, je lepší nedirektivní.
• Karty 5S - založené na Hollandově teorii RIASEC. Klient vybírá šest karet, které ho nejlépe popisují. Tato metoda je striktně nedirektivní - poradce nesmí říct, co znamenají písmena. Klient sám vytváří příběh.
• DISC typologie - rozlišuje čtyři komunikační styly: Dominantní (D), Impulzivní (I), Stabilní (S), Vyhlížející soulad (S). U typů D (dominantní) funguje lépe direktivní styl - chtějí jasná instrukce. U typů S (vyhledávající soulad) je lepší nedirektivní - potřebují čas a bezpečí.

Podle průzkumu FF UPOL (2022) je největší výzvou pro poradce ne to, jak použít testy, ale kdy přejít z jednoho stylu na druhý. V průměru to trvá 3,2 roku praxe, než poradce „cítí“ ten správný okamžik. Většina poradců (68 %) používá hybridní přístup - začíná s 70 % direktivity a postupně přechází na 30 %, pokud klient projeví zájem o vlastní hledání.

Etika a rizika obou přístupů

Není jen o tom, co funguje - je to i o tom, co je správné. Česká poradenská společnost (2021) stanovuje: „Rozhodnutí je vždy na klientovi.“ To znamená, že i když použijete direktivní styl, nemůžete si připisovat jeho výsledek. Klient musí být schopen říct: „To jsem já chtěl.“

Direktivní styl má riziko: pokud ho použijete příliš často, klient ztrácí sebevědomí. Výzkum Ústavu psychologie AV ČR (2021) ukazuje, že u klientů, kteří dostávali příliš mnoho doporučení, se jejich seberealizace snížila o 22 %. Nedirektivní styl má jiné riziko: pokud ho použijete u klienta, který potřebuje strukturu, může se ztratit. Výsledkem může být frustrace, nechápání a ztráta důvěry.

Největší chybou je podle průzkumu Úřadu práce ČR (2021) to, že 41 % poradců vůbec nepoužívá žádnou standardizovanou diagnostiku. Používají „intuici“. To je nebezpečné. Ne každý klient, který vypadá „silně“, je skutečně připraven. A ne každý, kdo vypadá „zmateně“, je v krizi.

Jak to vypadá v praxi - příklad

Představte si dvě osoby:

Klient A: 48 let, nezaměstnaný 16 měsíců, předtím technik, nyní neví, co chce. Má nízkou sebevědomí (27. percentil BIP), nízkou rozhodnost, nechce se přihlašovat. Reakce poradce: První tři sezení - direktivní styl. Vytvoří společně plán: každý týden tři přihlášky, cvičení na sebevědomí, kontakt s bývalým kolegou. Po třech týdnech se klient začne ptát: „Co byste dělal vy na mém místě?“ - to je signál, že se připravuje na vlastní hledání. Od čtvrtého sezení se přechází na nedirektivní styl. Klient začíná přemýšlet o tom, co ho opravdu baví - a přijde na to, že by rád učil mladé lidi. Po šesti měsících se stane školním poradcem.

Klient B: 32 let, pracuje jako účetní, ale cítí se „v kádři“. Má vysokou seberealizaci (82. percentil BIP), vysokou flexibilitu, čte knihy o kariéře, ale neví, kam jít. Reakce poradce: Nedirektivní styl od začátku. Používá karty 5S. Klient vybere karty: Sociální, Investigativní, Artistic. Po třech sezeních říká: „Vím, co chci. Chci pracovat s lidmi, ale ne v kanceláři. Chci psát o lidích.“ Po dvou měsících začíná psát blog o psychologii práce. Nebyla to žádná „návrhová“ práce - byla to jeho vlastní cesta.

Budoucnost a technologie

Od 1. ledna 2024 je v Česku povinné, aby akreditovaný kariérový poradce znal alespoň jednu standardizovanou metodu diagnostiky osobnosti. To je velký krok dopředu. Zároveň se začíná používat AI - pilotní projekt na FF UPOL (2023) analyzuje řeč klienta a doporučuje styl s přesností 78 %. Ale 92 % klientů podle průzkumu České poradenské společnosti (2023) stále preferuje lidského poradce. Proč? Protože kariérové rozhodnutí není jen o výsledcích testů. Je to o strachu, naději, ztrátě, identitě. A to umí rozpoznat jen člověk.

Nejlepší poradce není ten, kdo ví, jaký styl je „správný“. Je to ten, kdo ví, kdy přejít z jednoho na druhý. Kdo ví, kdy mlčet a kdy říct: „Zkus to.“ Kdo ví, že někdy musí být učitelem, a někdy jen posluchačem. A kdo si pamatuje: klient není problém, který má být vyřešen. Je to člověk, který hledá svou cestu. A vaše úloha není ji najít za něj. Vaše úloha je být ten, kdo ho nechá najít sám.