Smysl života: Jak logoterapie pomáhá najít osobní význam i v utrpení

Co děláte, když vám život zablokuje všechny cesty? Když práce zanikla, zemřel blízký, nebo prostě už nevíte, proč se ráno probouzíte? V Česku dnes téměř každý třetí člověk prožívá nějakou formu existenciální prázdnoty. Nejde o depresi, kterou lze léčit léky. Nejde o únavu. Je to něco hlubšího - pocit, že život nemá smysl. A právě tohle je místo, kde logoterapie vstupuje do hry.

Co je logoterapie a proč je jiná?

Logoterapie není jen další forma psychoterapie. Je to přístup založený na jednoduché, ale revoluční myšlence: největší silou v člověku není potřeba potěšení nebo moci, ale potřeba najít smysl. Tento názor vypracoval rakouský psychiatr Viktor Frankl, který přežil Osvětim. V táboře viděl, že ti, kdo měli nějaký smysl - dítě na volné noze, knihu, kterou chtěli napsat, nebo věru - přežili déle. I když měli méně jídla, méně tepla, méně naděje.

Frankl říkal: „Život člověku klade otázku smyslu.“ Nevytvořili jsme život, abychom ho vysvětlovali. On nám klade otázky. A tyto otázky nejsou abstraktní. Jsou konkrétní: Proč mám být tu? Proč to dělám? Proč se snažím?

Na rozdíl od Freudovy psychoanalýzy, která hledá kořeny v dětství, nebo Adlerovy psychologie, která se soustředí na moc a převahu, logoterapie se ptá: „Co tě drží naživu?“

Tři cesty k smyslu: tvůrčí, zážitkové a postojové hodnoty

Frankl rozlišil tři způsoby, jak najít smysl. Každý z nich funguje jinak, ale všechny vedou ke stejnému cíli - k tomu, abyste se necítili ztracení.

• Tvůrčí hodnoty: Když něco vytváříte. Práce, která vás naplňuje, umění, děti, které vychováváte, projekt, který vás baví. Nejde o to, jestli je to „důležité“ pro svět. Důležité je, že pro vás to má význam. Někdo píše dopisy zdravotním sestřám, někdo sází květiny na balkóně. To je tvůrčí hodnota.
• Zážitkové hodnoty: Když něco prožíváte. Láska, přátelství, krása přírody, hudba, smích. Nejde o to, jestli to máte všichni. Jde o to, že to máte vy. I když je to jen chvíle - třeba když se díváte na západ slunce a zapomenete na všechno ostatní.
• Postojové hodnoty: Když nemůžete nic změnit. Když jste nemocní, když jste ztratili někoho, když jste v situaci, která vás zničí. Tady už nejde o to, co děláte. Jde o to, jak na to reagujete. Frankl říkal: „Můžete odebírat člověku všechno, ale nikdy jeho postoj.“ Tento postoj - přijmout to, co nelze změnit, a přesto zůstat člověkem - je nejhlubší forma smyslu.

Nejde o to, abyste měli všechny tři. Stačí jeden. A někdy stačí jen jeden okamžik, kdy si řeknete: „Tohle je pro mě důležité.“

Existenciální vakuum - když život není prázdný, ale bez smyslu

Víte, co je „nedělní neuróza“? To je ten pocit, který vás přepadne v pátek večer, když skončí práce. Když si sednete, vypnete telefon, a najednou se ptáte: „A teď co?“

Nejde o to, že máte málo času. Nejde o to, že máte málo peněz. Jde o to, že nemáte důvod. V dnešním světě máme všechno - jídlo, zábavu, informace, komunikaci. Ale málo toho, co nás spojuje s něčím větším.

Frankl říkal, že existenciální vakuum není nemoc. Je to přirozená reakce na to, že jsme ztratili staré smysly - náboženství, třídy, rodiny, které nám říkaly, kdo jsme. A nezískali jsme nové.

Uživatelka Jana na Facebooku napsala: „Po smrti matky jsem prožívala existenciální prázdnotu. Logoterapie mi pomohla přijmout, že smysl můžu najít i v tom, jak přijímám ztrátu.“ To není útěcha. To je přijetí. A přijetí je první krok k životu.

Co se děje v terapii?

Logoterapie není o tom, aby vám terapeut řekl, jaký je váš smysl. Je to o tom, aby vám pomohl najít ten váš vlastní.

Terapeut používá techniku, které se říká „smyšlený dialog“. Mluví s vámi tak, jako by váš život mohl mluvit. „Co by ti řekl tvůj život, kdyby mohl mluvit? Co by ti řekl o tobě, kdyby ti chtěl něco sdělit?“

Nebo používá „paradoxní intenci“. Když se bojíte, že se zblázníte, terapeut vás vyzve, abyste se snažili zbláznit. Když se bojíte, že nebudete schopni spát, vyzve vás, abyste se snažili zůstat vzhůru. A najednou se strach vytrácí - protože přestáváte s ním bojovat.

Průměrná terapie trvá 18 sezení. Ale 62 % lidí začne cítit změnu už po 12. V Česku je logoterapie používána jako hlavní metoda v 7,3 % případů, ale v kombinaci s jinými přístupy v 28,6 %. To znamená, že se často používá spolu s kognitivně-behaviorální terapií, EMDR nebo mindfulness.

Proč? Protože logoterapie neřeší příznaky. Řeší kořen. A kořen není v mozku. Je v duši.

Kdo logoterapii potřebuje?

Nejčastěji se k ní obrací lidé ve věku 35-55 let. Lidé, kteří přežili krizi, rozvod, ztrátu práce, nemoc. Ale také mladí lidé, kteří se na prahu dospělosti ptají: „Co mám dělat?“ A senioři, kteří se ptají: „Měl jsem nějaký smysl?“

Podle průzkumu z roku 2022 uvedlo 58,7 % Čechů, že pandemie jim změnila pohled na smysl života. Z nich 34,2 % aktivně hledá nový přístup. To není náhoda. To je výsledek toho, že jsme všichni prožili něco, co nás přimělo přemýšlet o tom, co je důležité.

Logoterapie není pro ty, kdo mají psychickou chorobu. Ale je pro ty, kdo mají životní krizi. A to je dnes každý druhý.

Kritika a limity

Není to dokonalá metoda. Někteří psychologové kritizují logoterapii za to, že „smysl“ je příliš abstraktní. Nelze ho změřit, nelze ho otestovat. Není to věda. Je to filozofie.

Frankl by na to odpověděl: „Když jste v koncentračním táboře, nechcete měřit. Chcete přežít.“

Logoterapie neřeší schizofrenii, bipolární poruchu nebo těžké PTSD. Ale může pomoci lidem, kteří tyto poruchy mají - a přesto cítí, že jejich život nemá smysl. V těchto případech se používá jako doplněk.

Problém je jinde. Někteří terapeuti přeměňují logoterapii na náboženství. Mluví o „duchovním“ jako o něčem tajemném, neviditelném. Frankl to nechtěl. On mluvil o lidské odpovědnosti. O tom, že každý má své povolání. A to povolání není něco, co vám dává Bůh. Je to něco, co vám dává život - a vy ho musíte přijmout.

Co můžete udělat dnes?

Nemusíte jít k terapeutovi. Nemusíte platit 68 500 Kč za kurz. Můžete začít dnes.

• Přemýšlejte: Co vás naplňuje? Co vás dělá srdcí? Co byste dělali, i kdyby vás za to nikdo neplatil?
• Napište si: Kdo vás potřebuje? Kdo by byl ztracen, kdybyste zmizeli? To není ego. To je odpovědnost.
• Přijměte, že některé věci nelze změnit. Ale můžete změnit svůj postoj. A ten je poslední věc, kterou nikdo nemůže odebírat.

Nejde o to, abyste našli smysl života. Jde o to, abyste našli smysl svého života. A ten je jiný než ten vašeho souseda. Jeden ho najde v péči o děti. Druhý v psaní. Třetí v tom, že prostě přežívá. A to je dost.

Frankl říkal: „Život neptá, co chceme. Ptá se, co od nás chce.“

Co od vás chce?