První konzultace s terapeutem: Na co se připravit a co očekávat

První konzultace s terapeutem není léčba. Není to rozhovor, kde ti někdo okamžitě řekne, co máš dělat. Není to záchranná operace, kdy se všechno vyřeší za hodinu. Je to začátek. Začátek toho, abys se sám se sebou lépe seznámil. A to je většinou o mnohem víc, než si myslíš.

Mnoho lidí přichází s úžasným plánem: „Chci přestat být nervózní.“ „Chci, aby mě můj partner lépe slyšel.“ „Chci přestat přemýšlet o minulosti.“ A pak sedíte v místnosti, kde terapeut klade otázky, které vypadají jako: „Co tě trápí?“ Nebo: „S čím přicházíš?“ A najednou se cítíte jako v škole, když ti učitel vysvětluje, že nevíš, co chceš říct. To je normální. To je v plánu.

Co se stane během prvního sezení?

První konzultace trvá obvykle 50 až 90 minut. Většina terapeutů začne jednoduše: přivítá tě, představí se, řekne, jak vypadá jejich přístup, a vysvětlí, jak bude vypadat celý proces. Nejsou to složité vysvětlení o Freudovi nebo neurovědě. Je to prostě: „Já jsem terapeut, pracuji s lidmi, kteří chtějí lépe rozumět svým pocitům. My budeme spolu hledat, co tě trápí, a jak bychom to mohli změnit.“

Potom přijde čas na tebe. Terapeut ti klade otázky, ale ne jako soudu. Neptá se: „Proč jsi to udělal?“ Ale: „Co se děje, když to pocítíš?“ Nebo: „Kde v těle to cítíš?“ Cílem není zjistit, jestli jsi „dobrý“ nebo „špatný“ klient. Cílem je zjistit, jaký je tvůj svět. Jak vypadá tvá rodina? Jaké situace tě nejvíc vyčerpávají? Kdy jsi naposledy cítil, že jsi „v pořádku“? Jaký by byl tvůj ideální den? Tyto otázky nejsou náhodné. Jsou jako mapy - pomáhají terapeutovi pochopit, kde jsi, a kam bys chtěl jít.

Je důležité vědět, že terapeut neřeší tvé problémy za tebe. Neřekne ti: „Měl bys se vzdát práce.“ Neřekne ti: „Změň partnera.“ Neřekne ti: „Začni cvičit.“ To by byla rada. A rada je zbytečná, když nevíš, proč to děláš. Terapeut ti pomůže pochopit, proč jsi v té situaci. A až to pochopíš, budeš moci rozhodnout sám - a to je ta pravá moc.

Co nečekat od první konzultace?

Nečekat, že ti někdo „vyčistí hlavu“. Nečekat, že budeš hned cítit „úlevu“. Nečekat, že ti terapeut řekne: „Takhle to budeš dělat.“

První sezení je jako první návštěva u zubaře, kdy ti řeknou: „Máš kariés, ale nebudu ti ho dnes vyplňovat. Nejdřív potřebuju vidět, jaká je tvá struktura zubů.“

Podle průzkumu kliniky Psymed z června 2023 jen 57 % klientů cítí „pocit, že je terapeut skutečně slyší“ hned po prvním sezení. A 31 % se cítí frustrovaně - protože nečekali, že se budou mít „řešit“ všechno. To je normální. To je část procesu.

Nečekat také, že budeš mít všechno připravené. Ne musíš znát přesně, co tě trápí. Ne musíš mít všechny důvody v hlavě. Mnoho lidí přichází jen s tím: „Mám pocit, že to není v pořádku.“ A to je dost. Víc než dost. Terapie není test, kde musíš mít správné odpovědi. Je to místo, kde se naučíš, jak se ptát na správné otázky.

Když se ptáš: „Je to ten správný terapeut?“

První sezení není jen o tobě. Je to i o něm. Nebo o ní. Většina lidí si říká: „Mám věřit tomuhle člověku?“

Je to správný dotaz. A odpověď není v titulu nebo v diplomu. Je to v tom, jak se cítíš, když mluvíš. Cítíš se bezpečně? Můžeš říct něco o strachu, a on neodvrátí pohled? Můžeš říct něco o zlosti, a on neřekne: „To je normální“ a přeskočí to? Můžeš říct: „Nevím, jak to říct.“ a on ti řekne: „To je v pořádku. Pojďme to zkusit spolu?“

Podle zkušeností sdílených na zkola.cz je toto klíčové: „Dobrého psychologa, tzn. s kterým si budete rozumět, pravděpodobně nenajdete na první pokus.“

45 % klientů potřebuje dvě až tři sezení, než se rozhodne pokračovat. 18 % ukončí spolupráci hned po prvním sezení - protože cítili, že „to tam není“. A to je v pořádku. Není to selhání. Je to informace. Některé vztahy prostě nebudou fungovat. A to není chyba. Je to přirozené.

Jak se připravit?

Nemusíš psát esej. Nemusíš přinášet výčet všech svých problémů. Nemusíš mít všechno seřazeno podle důležitosti.

Co můžeš udělat?

• Přemýšlej o tom, co tě trápí. Ne „jak“ - ale „kdy“. Kdy to přichází? Kde? S kým? Jak to vypadá v těle? (Třeba: „Když mluvím s šéfem, cítím křeč v hrudi.“)
• Zamysli se nad tím, co bys chtěl změnit. Ne „jak“ - ale „když bych to měl, jak by to vypadalo?“
• Připrav se na to, že nebudeš mít odpovědi. A že to je v pořádku. Více než v pořádku - je to příležitost.
• Neříkej si: „Musím být silný.“ Řekni si: „Můžu být upřímný.“

Terapeutka Zuzana Nápravová říká: „Není nutné mít konkrétní téma. Je fajn, když ji klient má. Když ví, s čím do terapie přichází.“ Ale: „Není to podmínkou.“

Takže pokud si říkáš: „Nevím, proč jsem tady.“ - pak jsi přesně tam, kde máš být.

Co je jiného v různých přístupech?

Ne všichni terapeuti pracují stejně. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se zaměří na konkrétní situace: „Když řekneš něco, co tě trápí, co se stane v hlavě? Co děláš?“

Psychodynamická terapie se ptej: „Kdy jsi to poprvé cítil? Kdo ti to řekl, když jsi byl malý?“

Gestalt terapie tě může požádat: „Představ si, že ten člověk, který tě trápí, sedí před tebou. Co bys mu chtěl říct?“

Rozdíl není v tom, který přístup je „lepší“. Rozdíl je v tom, co ti vyhovuje. Někdo potřebuje jasný plán. Někdo potřebuje, aby ho někdo poslouchal, jak se přiznává k věcem, které nikdy neřekl nikomu.

Podle zkušeností PhDr. Jeronýma Klimeše je toto nejdůležitější: „Ne typ přístupu, ale kvalita vztahu.“

Co je v Česku jiného?

Ve ČR je psychoterapie stále stigmatizovaná. Většina lidí chodí k terapeutovi až když je „zub zralý“. A to je přesně to, co říká PhDr. Klimeš: „Podceňování psychologické prevence je stejně nebezpečné jako podceňování preventivních prohlídek u zubaře.“

Průzkumy ukazují, že jen 12 % Čechů pravidelně využívá psychologickou pomoc pro prevenci. 68 % přichází až při akutní krizi. A to je škoda. Protože terapie není jen o řešení křížových situací. Je to o tom, jak žít lépe.

Od roku 2019 se počet lidí, kteří chodí k terapeutovi, zvýšil o 37 %. Největší nárůst je u lidí ve věku 18-30 let. 65 % nových klientů říká: „Chci zlepšit kvalitu života.“ Jen 28 % přichází kvůli krizi.

To je znamení změny. A je to důležité.

Ceny a možnosti

V Česku se cena za hodinu pohybuje mezi 800 a 2500 Kč. Online terapie je často levnější - mezi 500 a 1800 Kč. To znamená, že máš výběr. Pokud nechceš nebo nemůžeš jet do Prahy nebo Brna, online terapie je reálná možnost. A mnoho terapeutů teď nabízí i první sezení zdarma nebo za sníženou cenu.

Nejde o to, kolik platíš. Jde o to, zda to má smysl pro tebe. Pokud ti první sezení přijde jako „výměna energie“, ne jako „výměna podpory“, pak je to špatná volba. A to je v pořádku. Můžeš to zkusit jindy. S jiným terapeutem.

Co dělat, když to nevypadá, že to funguje?

Je normální cítit se po prvním sezení: „To bylo... nic.“

Nejsi zlý klient. Nejsi „příliš citlivý“. Nejsi „příliš těžký“.

Možná jsi prostě nebyl připravený. Možná terapeut nebyl ten správný. Možná jsi potřeboval více času, než jen jednu hodinu.

Co můžeš udělat? Vezmi si čas. Přemýšlej. Napiš si: „Co jsem cítil? Co jsem slyšel? Co jsem nechal neřečené?“

A pak se rozhodni. Pokud se ti to jeví jako příležitost - zkus to znovu. Pokud ne - zkus to s jiným terapeutem. Není to chyba. Je to výběr.

Terapie není o tom, aby tě někdo „napravil“. Je o tom, aby tě někdo slyšel. A až to budeš cítit - budeš vědět. Bez slov. Bez odpovědí. Jen tak.