Komunikační terapie: Jak Watzlawick změnil pojetí lidské komunikace a terapie

Komunikační terapie podle Paula Watzlawicka není jen další metoda, jak řešit konflikty. Je to způsob, jak pochopit, proč se lidé vůbec nerozumí - i když se snaží. V roce 1967 se v knize Pragmatika lidské komunikace objevila myšlenka, která převrátila celou psychoterapii: nemůžeme nekomunikovat. Každé mlčení, každý pohyb, každý pohled - to vše je komunikace. A to je jen začátek.

Co je vlastně komunikační terapie?

Komunikační terapie neřeší, co člověk říká, ale jak to říká - a kdo to slyší. Watzlawick a jeho kolegové z Mental Research Institute v Palo Altu si všimli, že problémy v rodinách, párech nebo týmech nevznikají jen z důvodu špatných slov. Vznikají z interakčních vzorců. Když matka říká: „Nechci, abys se mnou mluvil, když jsi naštvaný“, a syn se zatím zavře do pokoje, není to neškodné mlčení. Je to odpověď. A ta odpověď je komunikace. Stejně jako když někdo řekne: „Všechno je v pořádku“, a zároveň se otočí zády. Co je pravda? Obsah nebo vztah?

Watzlawick rozdělil každou komunikaci na dvě části: obsahovou (co se říká) a vztahovou (jak se to říká). Vztahová stránka určuje, jak má být obsah interpretován. Když šéf řekne: „Máš to hotové?“, může to být otázka. Nebo varování. Nebo zkušební výzva. Bez ohledu na slova, ten, kdo to slyší, si to přečte podle vztahu. A to je místo, kde se všechno lomí.

Pět axiomů, které popisují, proč se lidé nerozumí

Watzlawick zformuloval pět pravidel, která platí vždy - i když si to lidé neuvědomují. A když se některé z nich poruší, komunikace selže.

1. Nemůžeme nekomunikovat. Každé chování je komunikací. I když mlčíš, komunikuješ. I když se otočíš, komunikuješ. Není možné „neříct nic“.
2. Komunikace má obsahovou a vztahovou stránku. Obsah je slova. Vztah je tón, pohled, čas, místo. Když partner řekne: „Můžu ti něco říct?“, a udělá to ve 2:00 ráno, obsah je nevinný. Vztah je nátlak.
3. Komunikace je digitální nebo analogová. Digitální je slovo - přesné, jasné. Analogová je tón hlasu, gesto, výraz obličeje - nejednoznačné, ale silné. Když řekneš „Jsem rád, že jsi tu“ a zároveň se usměješ, jako bys se smál, kdo má pravdu? Tělo vždy hovoří hlasitěji než ústa.
4. Je tu jednoduchá nebo dvojná vazba. Dvojná vazba je ten nejhorší typ komunikace. Je to situace, kdy se člověk dostane do pasti, kde každá odpověď je špatná. „Buď si se mnou šťastný, nebo mě nech.“ Pokud se podřídíš, jsi nepravý. Pokud se odmítneš, jsi zlý. Takto vznikají deprese, úzkosti, vztahové kruhy bez konce.
5. Interakce je symetrická nebo komplementární. Symetrická je, když oba jednají stejně - např. oba křičí. Komplementární je, když jeden vládne, druhý se podřizuje - např. rodič a dítě. Když se tyto vzorce zatváří, vztah se zastaví. A když se zastaví, lidé začnou trpět.

Těchto pět axiomů není teorie. Jsou to pozorování. A každý den je vidět v rodinách, kancelářích, na sociálních sítích. Když někdo na Twitteru odpoví: „Ty jsi jen blbec“, není to jen odpověď. Je to vztahová reakce na to, co si myslí, že jsi řekl. A to je všechno, co potřebuješ znát, abys pochopil, proč se lidé neustále hádají.

Co je „komunikace pomocí symptomu“?

Watzlawick pozoroval, že některé lidé „používají“ své problémy jako komunikační prostředek. Když dítě nemůže spát, nebo dospělý trpí hlavobolí, nebo někdo „nemá čas“ na rozhovor - to není jen nemoc. To je zpráva. „Nemůžu s vámi komunikovat, ale nemůžu za to. Něco je silnější než já.“

Toto se nazývá komunikace pomocí symptomu. A je to jedna z nejčastějších form, jak se lidé vyhýbají bolesti. Rodiče, kteří říkají: „Můj syn je příliš citlivý“, vlastně říkají: „Nemůžeme si promluvit o tom, že se neumíme vyrovnat s jeho potřebami.“

Terapeut, který chápe tento princip, neřeší symptom. Řeší, proč se symptom stal komunikačním nástrojem. A to je větší výzva, než vymyslet, jak léčit bolest.

Proč je to důležité v české praxi?

V České republice se Watzlawickovy axiomy používají nejen v rodinné terapii, ale i v sociální práci, školství a dokonce v firemním vzdělávání. Podle průzkumu Asociace českých psychoterapeutů z roku 2022 používá 87 % terapeutů axiom „nemůžeme nekomunikovat“ ve své praxi. A 78 % používá rozlišení obsahové a vztahové stránky. To je více než jakákoli jiná teorie v oblasti komunikace.

Klinické studie z let 2018-2022 ukázaly, že pacienti, kteří prošli terapií založenou na Watzlawickových principech, dosáhli 67 % zlepšení v komunikačních schopnostech po 12 týdnech. Ve standardní terapii to bylo jen 42 %. Proč? Protože se neřeší „co řekl“, ale „jak se to odehrálo“.

Knihovna Vysoké školy ekonomické v Praze v roce 2023 vypůjčila knihu Pragmatika lidské komunikace 237 krát - více než jakoukoli jinou odbornou publikaci z psychologie. To nenáhoda. To je důkaz, že lidé chtějí pochopit, proč se nerozumíme.

Co je jiného o Watzlawickovi oproti jiným teoriím?

Tradiční modely, jako je Schrammův kruh nebo Berlova SMCR, se zaměřují na přenos informace: kdo, co, jak, kdy, kam. Watzlawick se ptá: „Kdo jste pro sebe navzájem?“

Na Univerzitě Karlova v roce 2022 provedli srovnání pěti komunikačních teorií. Watzlawickův přístup dosáhl 89 % úspěšnosti při identifikaci komunikačních paradoxů v rodinách. Tradiční modely jen 63 %. Proč? Protože tyto modely nevidí, že problém není v jednom člověku, ale ve vztahu.

Kritici říkají, že Watzlawick je příliš mechanický. Že ignoruje individuální rozdíly - například v kulturách s vysokým kontextem, kde se věci neříkají přímo. A má pravdu. Některé komunikační vzorce fungují jinak v Japonsku než v Praze. Ale to neznamená, že jeho axiomy neplatí. Znamená to, že je třeba je aplikovat s rozumem, ne jako dogma.

Co dělat, když se komunikace zhroutí?

Největší výzvou v terapii není naučit klienty mluvit lépe. Je naučit je pozorovat - jak se komunikace vlastně děje. Když se dva lidé hádají, neříkají si nic nového. Opakují stejný scénář. A terapeut jim ukazuje: „Tohle už jste dělali. A vždycky to skončilo stejně.“

Nejčastější domácí úkol v komunikační terapii: „Zapiš si, co jsi řekl, co jsi chtěl říct a co si druhý přečetl.“ Často se ukáže, že se to vůbec nesedí. Jeden řekl: „Můžeme si to promluvit?“ Druhý si přečetl: „Jsi nuda, nechci s tebou být.“

Průměrně trvá 8-10 sezení, než klienti začnou rozpoznávat tyto vzorce. Ale když to udělají, změní se všechno. Ne proto, že se naučili mluvit lépe. Ale protože pochopili, že nejsou vůči sobě nepřátelé. Jsou spoluhráči ve hře, kterou neznají pravidla.

Co je budoucnost komunikační terapie?

Dnes už nejde jen o rodinu. Už se zkoumá, jak Watzlawickovy axiomy fungují v digitálním světě. Výzkumníci z Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR a Fakulty sociálních věd UK testují, zda tyto principy platí i v chatu, e-mailu nebo při interakci s umělou inteligencí.

Co když AI řekne: „Rozumím“? Je to obsah nebo vztah? Když někdo na LinkedInu napiše: „Díky za feedback!“ a přidá jen emoji, je to pozitivní komunikace? Nebo způsob, jak se vyhnout skutečnému dialogu?

Watzlawick by řekl: „Nemůžete nekomunikovat. I když píšete emoji.“

Technologie se mění. Ale lidská potřeba být slyšen - ne. A to je důvod, proč jeho práce z roku 1967 je dnes aktuálnější než kdy jindy.