Klinický psycholog vs. psycholog: Jak vybrat správného terapeuta pro sebe

Chceš jít na terapii, ale nevíš, jestli si máš vybrat klinického psychologa nebo jen „běžného psychologa“? Mnoho lidí si myslí, že je to to samé. Ale není. A ten rozdíl může ovlivnit nejen tvou léčbu, ale i tvůj čas, peníze a vůbec výsledek.

Co vlastně znamená „psycholog“?

Termín „psycholog“ je široký. Každý, kdo ukončil pětileté magisterské studium psychologie na filozofické fakultě a získal titul Mgr., se může jmenovat psycholog. To znamená, že má základní znalosti o lidské mysli, vývoji, emocích, chování - ale nemusí mít žádnou specializaci na léčbu duševních poruch.

Takto vycvičený psycholog může pracovat v oblastech, kde nejsou potřeba zdravotnické kompetence: třeba jako poradce v podniku, výzkumník, školní poradce nebo v oblasti lidských zdrojů. Pokud chce pracovat v soukromé praxi, nemusí absolvovat žádnou další přípravu. Nemá žádnou atestaci od státu. A to je klíčové.

Není to, že by byl „méně chytrý“. Ale je to jako porovnávat lékaře, který studoval medicínu, s někým, kdo si přečetl knihu o těle. Oba ví něco o lidském těle - ale jen lékař má oprávnění diagnózovat, předepisovat léky nebo provádět léčebné zákroky.

Klinický psycholog: kdo je to a jak se stane?

Klinický psycholog je jiná věc. To není jen titul - je to státem uznávaná zdravotnická profese. Aby se někdo stal klinickým psychologem, musí projít dlouhou, přísně regulovanou cestou.

Nejprve získá magisterský titul Mgr. v psychologii - stejně jako běžný psycholog. Ale poté musí absolvovat specializační přípravu trvající minimálně 5 let. To znamená:

• Minimálně 1500 hodin praktické práce s klienty pod dohledem zkušeného klinického psychologa
• 200 hodin supervisionu (pravidelného poradenství od mentora)
• 600 hodin teoretické přípravy
• Atestační zkoušku, kterou koná Ministerstvo zdravotnictví

Po úspěšném složení zkoušky dostane specializovanou způsobilost - a teprve tehdy může pracovat jako klinický psycholog. A jen on má právo provádět psychodiagnostiku pomocí standardizovaných testů jako MMPI-2 nebo WAIS-IV. Jen on může diagnostikovat duševní poruchy podle mezinárodních klasifikací (ICD-11). A jen on může poskytovat služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Co klinický psycholog dělá, co běžný psycholog neumí?

Největší rozdíl je v diagnostice.

Klinický psycholog ví, jak správně použít testy, jak je interpretovat a jak rozlišit mezi například depresí, úzkostnou poruchou, poruchou osobnosti nebo fyzickým onemocněním, které se projevuje jako duševní obtíž. Když ti řekne, že máš panicke poruchy - ví, o čem hovoří. A ví, co dál.

Běžný psycholog může pomoci s obecnými problémy: například s tím, že se cítíš unavený, máš problémy s sebevědomím nebo tě trápí vztah. Ale pokud se ukáže, že máš skutečnou duševní poruchu - on nemá oprávnění to diagnostikovat. A nemůže ti doporučit, že bys měl jít k psychiatrovi. To je kritické.

Podle studie České lékařské komory z roku 2022 přes 30 % lidí, kteří nejprve šli k běžnému psychologovi s vážnějšími příznaky, potřebovali později farmakoterapii - ale jejich terapeut jim to nedoporučil, protože neměl kvalifikaci to poznat.

Kdo může poskytovat psychoterapii?

Psychoterapie není jen „hovor“. Je to léčebný postup, který vyžaduje speciální výuku. A jen dva typy odborníků mají právo ji poskytovat v rámci zdravotnictví:

• Klinický psycholog s atestací z psychoterapie
• Psychiatr (lékař se specializací na psychiatrii)

Pokud ti někdo říká, že je „psychoterapeut“, ale není ani klinický psycholog, ani psychiatr - nemá oprávnění poskytovat psychoterapii v zdravotnickém smyslu. Může se jmenovat „konzultant“ nebo „poradce“, ale ne léčitel.

Atestace z psychoterapie je ještě náročnější než atestace klinického psychologa. Vyžaduje 5 let dalšího výcviku, 800 hodin vlastní psychoterapie (ano, i on musí být terapeutem) a 200 hodin supervisionu. To je jako kdyby lékař musel projít vlastní léčbou, než může léčit jiné.

Ceny a pojištění: co platíš a co ti hradí pojišťovna?

Klinický psycholog v zdravotnickém zařízení (např. v ambulanci nebo nemocnici) má své služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Standardní sezení (50 minut) je hrazeno 650 Kč. Psychoterapie je hrazena až do 50 sezení ročně. To znamená, že pokud máš závažnější problém, můžeš dostat až 50 hodin terapie zdarma.

Běžný psycholog v soukromé praxi účtuje 800-1 500 Kč za sezení. A žádná pojišťovna ti to nevrátí. Pokud chceš pravidelně chodit, můžeš za rok zaplatit 20-30 tisíc korun.

Je to tedy otázka peněz a priorit. Pokud máš vážnější příznaky - klinický psycholog je levnější. Pokud máš jen lehké potíže - běžný psycholog může být rychlejší a ekonomičtější volbou.

Čekací doba: kdo ti dá termín dříve?

Klinický psycholog v zdravotnickém systému má často dlouhou čekací dobu - průměrně 4 až 8 týdnů. To je kvůli velké poptávce a malému počtu odborníků. V Česku je jen 1 215 klinických psychologů s platnou atestací. Na 10 500 obyvatel.

Běžný psycholog v soukromé praxi ti může dát termín do 1-2 týdnů. Někdy dokonce příští den. To je velká výhoda, pokud potřebuješ rychlou pomoc.

Na druhou stranu - klinický psycholog má větší zkušenosti, vyšší standard, a jeho práce je kontrolována. Běžný psycholog nemá žádný státní dohled. Můžeš se setkat s někým, kdo má jen základní vzdělání a neumí pracovat s komplexními případy.

Koho zvolit? Praktický rozhodovací návod

Není jednoduché říct „vždy vol klinického psychologa“. Záleží na tom, co potřebuješ.

Vol klinického psychologa, pokud:

• Máš příznaky duševní poruchy: úzkost, depresivní příznaky, panické ataky, návykové chování, poruchy stravování, poruchy osobnosti
• Chceš, aby ti byla diagnostikována přesná příčina tvojí obtíže
• Chceš, aby ti terapie byla hrazena z pojištění
• Chceš, aby ti pracoval odborník s atestací, kterou kontroluje stát

Vol běžného psychologa, pokud:

• Máš lehké životní krize: problémy s motivací, nejistota v kariéře, nesnášenlivost v manželství, problémy s seberealizací
• Chceš rychlejší termín a nechceš čekat měsíc
• Chceš flexibilnější přístup - třeba sezení v týdnu nebo online
• Nechceš, aby ti někdo „diagnostikoval“ poruchu, jen chceš poradit

Pokud si nejsi jistý - začni s klinickým psychologem. Pokud se ukáže, že problém není závažný, může ti doporučit pokračovat u běžného psychologa. Ale pokud začneš s běžným psychologem a zjistíš, že máš poruchu - můžeš ztratit cenné měsíce, než se dostaneš ke správnému odborníkovi.

Co se změní v budoucnu?

Od ledna 2024 platí nová verze zákona o specializacích. Kliničtí psychologové musí absolvovat o 200 hodin více praktického výcviku a každých 5 let se musí rekvalifikovat. To znamená, že kvalita bude ještě vyšší.

Naopak u běžných psychologů v soukromé praxi nejsou žádné plány na regulaci. To znamená, že bude stále větší rozdíl mezi těmi, kdo mají kvalifikaci, a těmi, kdo ji nemají.

Podle analýzy Deloitte do roku 2030 se podíl klinických psychologů na trhu zvýší z 35 % na 52 %. Lidé se budou učit rozlišovat - a budou volit kvalifikovanější služby.

Co dělat teď?

Nech si vysvětlit, co máš za titul. Klinický psycholog má na vizitce napsáno „klinický psycholog“ a číslo atestace. Můžeš ověřit jeho atestaci na webu Ministerstva zdravotnictví.

Nejde o to, jestli je někdo „lepší“. Jde o to, jestli je vhodný pro tvou situaci. Pokud máš deprese, nebo panické ataky - nečekat. Hledej klinického psychologa. Pokud máš jen pocit, že ti něco chybí - můžeš začít s běžným psychologem.

A pamatuj: nejhorší volba je ta, kterou necháš na náhodě. Zkontroluj, kdo ti bude pomáhat. Tvůj duševní zdraví to stojí.