Dialektická behaviorální terapie pro bulimii a přejídání: Jak regulovat emoce a přerušit cyklus přejídání

Dialektická behaviorální terapie (DBT) není jen další forma psychoterapie. Pro lidi s bulimií nervosa a psychogenním přejídáním je to zbraň proti emocionální bouři, která je příčinou jejich nekontrolovaného jídelního chování. Když se někdo přejí, vyvolává zvracení nebo užívá laxativa, neřeší jídlo - řeší bolest. A ta bolest není fyzická. Je emocionální. A DBT právě tohle přesně řeší: jak přežít emocionální krizi bez jídla, bez zvracení, bez sebepoškozování.

Proč se DBT liší od běžné kognitivně behaviorální terapie?

Tradiční kognitivně behaviorální terapie (KBT) se zaměřuje na změnu myšlenek o těle, jídle a váze. „Nemusíš být tenká, aby jsi byla hodná.“ „Jídlo není zlo.“ Tyto myšlenky jsou důležité. Ale pro mnoho lidí s bulimií a komorbidní poruchou osobnosti to nestačí. Protože když se objeví emocionální záchvat - například pocit, že jsi „nevhodná“, „nepřijatá“ nebo „ztracená“ - nemají nástroje, jak s tím žít. A tak se vrátí k tomu, co znají: přejídání. To není návyk. To je přežití.

DBT to změnila. Místo toho, aby se snažila přesvědčit pacienta, že jeho myšlenky jsou špatné, učí ho, jak přežít tyto myšlenky, aniž by se musel zbavit jídla. Základem je přesvědčení, že emoční dysregulace není slabostí, ale dovedností, kterou je možné naučit. A to je ten rozdíl: KBT říká „změň svůj pohled na jídlo“. DBT říká: „Nauč se žít s tím, co cítíš, aniž bys musel jíst.“

Čtyři pilíře DBT, které zastavují přejídání

DBT pro bulimii není náhodná směs technik. Má jasnou strukturu, která je všechno, co potřebuješ - a nic navíc.

• Mindfulness - učí tě být přítomen. Nejen v okamžiku, kdy jíš, ale i v okamžiku, kdy cítíš, že se blíží záchvat. Jak se tělo napne? Kde v těle cítíš napětí? Jaký je tvojí první myšlenka? Toto není meditace pro uvolnění. Je to zbraň proti automatickému reagování.
• Tolerance frustrace - když se něco nezvládne, lidé s bulimií často přejí. DBT učí, jak přežít nejistotu, zklamání, zlost, samotu - bez jídla. Třeba tím, že se zahřeješ v teplé vaně, půjdeš na procházku nebo si napíšeš dopis, který nikdy neodešleš.
• Regulace emocí - to je jádro. Učíš se rozpoznávat emoce přesně: „To není jen smůla, to je ztráta.“ „To není hloupé, to je zlost.“ Když umíš pojmenovat, co cítíš, už nemusíš jíst, abys to změnil. Učíš se také, jak zvyšovat pozitivní emoce - třeba tím, že si každý den najdeš jednu věc, která tě zasvětí, i když to je jen káva v klidu ráno.
• Interpersonální efektivita - mnoho přejídání vzniká z pocitu, že jsi „nepřijatý“ nebo „nepotřebný“. DBT učí, jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, jak se vyhnout manipulaci, aniž bys se ztratil v konfliktu.

Tyto dovednosti se nevyučují v jednom sezení. Vybírají se, procvičují, opakují. A každý týden se vracíš k nim - v individuální terapii, ve skupině, v domácích úkolech.

Proč DBT funguje u pacientů s komorbidní poruchou osobnosti?

Podle studie z Fakultní nemocnice Brno (2021) a randomizované kontrolované studie z Univerzity Karlovy (2022) je DBT nejúčinnější právě u lidí, kteří mají bulimii spolu s hraniční poruchou osobnosti. Proč? Protože obě poruchy sdílí stejný kořen: neschopnost regulovat emoce.

Představ si to tak: Když někdo s hraniční poruchou osobnosti cítí, že ho někdo opustí, reaguje buď sebepoškozováním, nebo sebevražednými myšlenkami. Lidé s bulimií reagují přejídáním. To není náhoda. Je to stejný mechanismus - jen jiný výraz. A DBT je jediná terapie, která to přímo řeší. Zatímco KBT se snaží změnit názory na jídlo, DBT řeší, proč to jídlo vůbec potřebuješ.

Studie ukázaly, že u pacientů s komorbidní poruchou osobnosti se frekvence přejídacích epizod po 6 měsících DBT snížila o 65 %. U stejných lidí, kteří prošli KBT, bylo snížení jen 45 %. To není drobný rozdíl. Je to rozdíl mezi přežitím a zotavením.

Jak vypadá běžný program DBT v Česku?

Standardní program trvá 6 až 12 měsíců. Každý týden máš:

1. Jedno individuální sezení (60-90 minut) s terapeutem, který je certifikovaný v DBT.
2. Jedno skupinové sezení (120 minut), kde se s dalšími lidmi procvičují dovednosti - jako cvičení v týdenních úlohách, role hry, nebo rozbor emocí.
3. Možnost terapeutické telefonní podpory - pokud se budeš cítit na pokraji záchvatu, můžeš zavolat terapeutovi. To není krizová linka. Je to „připnutí“ k terapii, když jí potřebuješ nejvíc.

Terapeut neříká: „Nejíš.“ Říká: „Co jsi cítila před tím, než jsi začala jíst?“ „Co se stalo včera večer?“ „Kde jsi cítila ten tlak v těle?“

Na rozdíl od KBT, kde se můžeš cítit jako „špatný pacient“, pokud se ti nepodaří přestat jíst, v DBT se ti říká: „Tvoje reakce je pochopitelná. Teď se naučíme jinou.“

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

V českých komunitách, jako je PsyWeb, pacienti s bulimií a hraniční poruchou osobnosti hodnotí DBT 4,2 z 5 hvězdiček. Proč?

24letá žena, která měla 5 let bulimie, popisuje:

„Před DBT jsem měla 14 přejídacích epizod týdně. Každý den. Vždycky po večeru. Vždycky po hádce s přítelem. Vždycky po tom, co jsem si přečetla nějaký komentář na Instagramu. DBT mi ukázala, že to nebylo jídlo, co jsem potřebovala. Byla to úleva. A naučila mě, jak najít úlevu jinak. Dnes mám dvě epizody týdně - a většinou je to jen pár kousků čokolády. A nevyvolávám zvracení. To je změna.“

Na druhé straně - lidé bez komorbidní poruchy osobnosti často říkají, že KBT jim stačí. A to je pravda. Pokud nemáš extrémní emoční labilitu, můžeš se zotavit jen s KBT. Ale pokud máš - DBT je ta, která tě zachrání.

Proč není DBT všude?

DBT není jen terapie. Je to systém. A systém vyžaduje:

• Certifikované terapeuty - v Česku jich je jen 15 % z celkového počtu DBT terapeutů, kteří se specializují na poruchy příjmu potravy.
• Dlouhou dobu trvání - 6-12 měsíců je dlouhá cesta. Mnoho lidí ji nevydrží, protože nemají čas, peníze nebo podporu.
• Vysoké náklady - ambulantní sezení stojí 1 200-1 800 Kč. A veřejné pojištění to hraje jen v případě hospitalizace.

Veřejné zdravotnictví v Česku stále považuje poruchy příjmu potravy za „psychologické problémy“, ne za „psychiatrické onemocnění s biologickým kořenem“. A tak se DBT dostává jen do několika specializovaných center - jako Psychiatrická klinika FN Brno, kde je integrována s realimentací, ergoterapií a fyzioterapií.

Do roku 2027 by měla být DBT standardem v 75 % center. Ale to záleží na tom, zda se změní hrazení. Pokud zůstane hrazena jen při hospitalizaci, bude jen pro ty, kteří už jsou na pokraji smrti. A to není léčba. To je záchraná operace.

Jak začít?

Chceš zkusit DBT? Tady je co dělat:

1. Ujisti se, že máš diagnózu bulimie nervosa - nebo přejídání - od psychiatra nebo klinického psychologa.
2. Zjisti, zda máš komorbidní poruchu osobnosti. Pokud ano, DBT je tvoje nejlepší volba.
3. Navštiv jedno z několika center v Česku, která DBT nabízejí - FN Brno, Praha (Klinika pro poruchy příjmu potravy), nebo Olomouc.
4. Připrav se na čas. To není 6 týdnů. To je 6-12 měsíců. Ale každý týden ti dává něco, co ti nikdy nikdo neřekl: „Tvoje emoce nejsou špatné. Jen je neumíš zvládat.“
5. Chraň si energii. DBT je náročná. Ale ne proto, že je těžká. Protože tě nutí, abys se podíval dovnitř - a to je nejtěžší věc, kterou můžeš udělat.

Co se děje v budoucnu?

Česká asociace pro kognitivně behaviorální terapii plánuje na rok 2024 spuštění platformy DBT-Bulimie Online. Bude obsahovat:

• Virtuální skupinová sezení
• Videokurzy dovedností
• Digitální sledování nálad a přejídání

To znamená, že příští rok budeš moct začít s DBT, aniž bys musel čekat 6 měsíců na místo v centru. To je velký krok. Ale neznamená to, že terapeut není důležitý. Základní dovednosti se naučíš online. Ale zvládnutí emocí - to se děje v přítomnosti člověka, který tě neosuďuje.

Co ti DBT neřekne

DBT ti neřekne: „Ztratíš váhu.“

DBT ti neřekne: „Jíš příliš.“

DBT ti neřekne: „Musíš se ovládat.“

DBT ti řekne: „Ty jsi v pořádku. Tvoje emoce jsou v pořádku. Ty jsi v pořádku. A teď se naučíme, jak žít s tím, co cítíš.“