Co když se do terapeuta zamiluji? Přenos a protipřenos v psychoterapii

Co když se do terapeuta zamiluji? Přenos a protipřenos v psychoterapii lis, 28 2025

Co když se do terapeuta zamiluji? Tato otázka se objevuje v hlavách mnoha lidí, kteří procházejí psychoterapií. Někdo si to řekne nahlas, někdo si to jen myslí a bude se cítit vinen nebo zmatený. Ale není to nic neobvyklého. Vlastně je to běžné. Více než 42 % klientů zažije během terapie nějakou formu romantického přenosu - tedy přesměrování emocí, které měli dříve k rodičům, partnerům nebo jiným důležitým osobám, na svého terapeuta. To neznamená, že jste skutečně zamilovaní. Znamená to, že vaše vnitřní svět se začíná přenášet do vztahu s terapeutem.

Přenos je nevědomá reprodukce minulosti

Přenos není lásku, která se objeví náhodou. Je to mechanizmus, který vás vede k opakování starých vzorů vztahů. Když jste jako dítě potřebovali pozornost, lásku nebo ochranu a tyto potřeby nebyly naplněny, vaše mozek si vytvořil vzorec: „Když jsem citlivý, někdo mě opustí.“ Nebo: „Když jsem silný, někdo mě zneužije.“ Tyto vzorce se v terapii přenášejí na terapeuta. Pokud jste dítě, které nikdy nedostalo jistotu, můžete začít vnímat terapeuta jako „ideálního rodiče“, který vás konečně pochopí. A když se začnete cítit bezpečněji, může se to převést do romantických pocity. To není o terapeutovi. Je to o vás. O vaší minulosti. O tom, co jste nikdy nezvládli zpracovat.

Freud to popsal už v roce 1905. Přenos je „přesměrování nevědomých pocitů z dětství na nový objekt“ - v tomto případě terapeuta. A když se do něj zamilujete, není to kvůli tomu, že je krásný nebo chytrý. Je to kvůli tomu, že vám připomíná někoho, kdo vás kdysi zranil nebo vás chránil. A vaše srdce se snaží opravit starou ránu - i když to dělá nesprávným způsobem.

Protipřenos je reakce terapeuta - a to je důležité

Když klient přenáší své city, terapeut také reaguje. Tato reakce se nazývá protipřenos. A nejde jen o to, že terapeut „něco cítí“. Jde o to, jak jeho vlastní minulost ovlivňuje jeho chování. Když klient přenáší na terapeuta pocity, že je „nepřijatelný“ nebo „nebezpečný“, terapeut může začít cítit nechápání, podráždění, nebo naopak přehnanou ochranu. Někteří terapeuti se dokonce začnou cítit jako „vinní“, že nejsou dostatečně laskaví. Jiní se začnou vyhýbat rozhovorům o citových tématech. To není chyba. Je to lidská reakce.

Starší psychoanalýza považovala protipřenos za „nástroj, který je třeba vymýtit“. Dnes víme, že je to přesně opak. Protipřenos je jedním z největších nástrojů v terapii. Když terapeut pozná, že se cítí zmateně, podrážděně nebo příliš citlivě vůči klientovi, může se zeptat: „Co právě teď dělá klient, co mi připomíná z mé minulosti?“ Tímto způsobem se protipřenos stává mapou, která ukazuje, jak klient vnímá svět. A jakým způsobem se snaží znovu zkusit starý vzorec vztahu - tentokrát s terapeutem.

Romantický přenos není chyba - je to příležitost

Když se do terapeuta zamilujete, není to chyba. Není to známka, že jste „příliš citliví“ nebo „nejsou zdraví“. Je to příležitost. Příležitost, aby se vaše nevědomé struktury ukázaly na světlo. Většina lidí, kteří zažijí romantický přenos, se cítí zmateně. „Proč se do něj zamiluji, když je to jen člověk, který mě poslouchá?“ Ale právě v tom je síla terapie. Když se tento přenos objeví, může terapeut říct: „Vím, že teď cítíš něco silného. A já chci pochopit, odkud to přichází.“

Nejhorší, co může terapeut udělat, je ignorovat přenos. Nebo ho přesměrovat: „To je normální, nevadí.“ Nebo horší - „Tohle necháme být, nebudeme o tom mluvit.“ To způsobí, že klient pocítí, že jeho emoce jsou nebezpečné. A že musí je potlačit. Ale právě v těchto momentech se děje většina změny. Když terapeut přizná: „Ano, vidím, že tě to děsí. A já chci s tebou tohle projít.“ - vzniká nový vzorec. Nová zkušenost. Klient se naučí, že emoce nejsou nebezpečné. A že je možné je mít - i když nejsou „reálné“.

Terapeut s průhlednými emocionálními nitěmi sahajícími k klientovi.

Co se stane, když to terapeutovi řeknete?

Mnoho lidí se bojí říct terapeutovi: „Mám do tebe city.“ Ale pokud terapeut má dostatečnou kvalifikaci, reakce bude jiná, než si myslíte. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2020, 87,2 % klientů, kteří o přenosu mluvili, bylo spokojeno s reakcí terapeuta. Nejčastější odpověď zní: „To je běžné. Můžeme si to spolu probrat.“

Terapeut, který je školený v psychoanalýze nebo v hlubinné psychoterapii, nebere přenos jako „něco, co se musí zastavit“. Berou ho jako „něco, co se musí pochopit“. Když řeknete: „Mám do tebe city“, může vás terapeut zeptat: „Kdy jsi poprvé cítil takové city? Kdo ti je kdysi dělal? Co se stalo, když jsi chtěl být blízko?“ Otázky, které vás vedou zpět k vaší minulosti. A zpět k tomu, co jste nikdy nezvládli zpracovat.

Někteří terapeuti, kteří nejsou dostatečně školení, mohou reagovat špatně. Můžou se vyhýbat, být chladní, nebo dokonce příliš „přátelští“. To je riziko. Proto je důležité vybírat terapeuta, který má kvalifikaci - nejen titul, ale i vlastní analytickou terapii. V České republice je povinné, aby certifikovaný psychoterapeut absolvujel minimálně 2 roky vlastní analýzy. To znamená, že prošel vlastními přenosem a protipřenosem - a naučil se je rozpoznávat.

Co dělat, když se do terapeuta zamilujete?

Nemusíte se bát. Nemusíte se cítit vinen. Nechte si to říct. A pak se zeptejte:

  1. Co v tomto vztahu cítím? Nejen lásku, ale i strach? Odmítnutí? Potřebu být pochopeným?
  2. Kdo mi kdysi dělal tyto city? Rodiče? Přítel? Někdo, kdo mě nechal zklamat?
  3. Co se stane, když tyto city nebudu potlačovat, ale budu je sledovat?

Nejde o to, abyste se do terapeuta „zamilovali“ nebo „nezamilovali“. Jde o to, abyste pochopili, proč se tyto city objevují. A jak vás to ovlivňuje v ostatních vztazích. V terapii se nejedná o to, abyste se stali „normálními“. Jde o to, abyste se stali sebou samotným - i když to znamená mít city, které vypadají nevhodně.

Rozdělený obraz: dítě táhne k stínu, kniha s přenosem mezi nimi.

Přenos a protipřenos - nezbytná součást terapie

V České republice 92,4 % certifikovaných psychoterapeutů práci s přenosem a protipřenosem považuje za základní. A od roku 2023 je povinný kurz o těchto jevech součástí výcviku všech nových terapeutů. To není náhoda. Je to výsledek desítek let výzkumu a klinické praxe. Přenos a protipřenos nejsou „příběhy z minulosti“. Jsou to živé procesy, které se odehrávají každý den v terapeutickém kanceláři.

Když se do terapeuta zamilujete, není to problém. Je to příležitost. Příležitost, aby se vaše nevědomé struktury ukázaly. A aby se mohly změnit. V terapii se nejedná o to, abyste se zbavili citů. Jde o to, abyste se naučili, že citům můžete věřit - i když nejsou „reálné“. Protože právě tyto nevědomé city vás vedeny. A právě v nich se skrývá vaše pravda.

Je normální mít do terapeuta city?

Ano, je to velmi běžné. Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2020 zažilo 42,3 % klientů romantický přenos během terapie. Není to známka, že jste „zvláštní“ nebo „nemáte vůli“. Je to přirozená reakce vaší psychiky, která se snaží opravit staré zranění. Terapeut by měl tuto situaci pochopit a spolu s vámi ji propracovat.

Co když terapeut nechápe, že mám do něj city?

Pokud terapeut ignoruje nebo zlehčuje váš přenos, může to vést k selhání terapie. V takovém případě je vhodné hledat terapeuta s kvalifikací v psychoanalytickém nebo hlubinném přístupu. V ČR je povinné, aby certifikovaný psychoterapeut absolvujel minimálně 2 roky vlastní analýzy, což mu umožňuje rozpoznávat a zpracovávat přenosy - včetně vlastního protipřenosu.

Může terapeut mít do mě city?

Ano, terapeut může mít protipřenos - tedy nevědomou reakci na váš přenos. Ale kvalifikovaný terapeut to rozpozná a pracuje s tím ve své vlastní analýze nebo supervizi. Pokud terapeut začne projevovat nevhodné chování - například příliš osobní komunikaci, výzvy mimo terapii nebo fyzický kontakt - je to porušení etiky a je nutné terapii ukončit a ohlásit to České psychologické společnosti.

Je přenos stejný jako láska?

Ne. Láska je vzájemný, vědomý a reálný vztah. Přenos je nevědomá reprodukce minulých vztahů. Přenos může cítit jako láska, ale jeho základ je jiný. Je to jako když si představíte, že někdo vás miluje, protože vás kdysi nechali zklamat. Přenos je vnitřní scénář - ne reálný vztah.

Proč je důležité, aby terapeut měl vlastní analýzu?

Protože jen ten, kdo prošel vlastním přenosem a protipřenosem, může rozpoznat, kdy je jeho reakce vlastní a kdy je reakcí na klienta. Bez vlastní analýzy může terapeut nechtěně řešit své vlastní problémy na úkor klienta. To je riziko, které může terapii zničit. V ČR je to povinné pro certifikaci - a pro váš bezpečný vývoj.

Kdo by měl o přenosu vědět?

Každý, kdo se rozhodne pro psychoterapii. Nejen ti, kteří se cítí zamilovaní. I ti, kteří se cítí zlobní, odmítaví, nebo nechápají, proč se terapeut chová tak, jak se chová. Přenos a protipřenos jsou jako zrcadlo - ne vždy krásné, ale vždy pravdivé. A právě v pravdě je síla změny.