12 kroků AA a psychoterapie: Jak kombinace programu a odborné pomoci pomáhá překonat závislost

Stojíte před volbou: máte-li už zkušenost s ústavní léčbou, ale cítíte, že po výpisu z nemocnice vás opět čeká sama sebe a alkohol. Nebo jste se rozhodli jít jen do skupiny Anonymních alkoholiků, ale cítíte, že něco vám chybí - něco, co by vám pomohlo pochopit, proč jste se vůbec dostali tam, kde jste. Mnoho lidí v Česku prožívá přesně tohle. A zároveň je tu řešení, které funguje lépe než každé z těchto přístupů zvlášť - kombinace 12 kroků AA a psychoterapie.

Co vlastně 12 kroků AA nabízí, a proč to funguje?

Program 12 kroků Anonymních alkoholiků nebyl vytvořen jako lék. Nebyl vymyšlen v laboratoři, nebyl testován v dvojblinded studii. Vznikl v roce 1935 v Akronu, když dva muži, Bill Wilson a Dr. Bob Smith, zjistili, že když si spolu popovídají o svém pití, nezůstanou opilí. To byl začátek. Dnes má AA v Česku přes 350 pravidelně se scházejících skupin. Každý týden se lidé sejdou, aby řekli: „Jsem alkoholik. A nejsem sám.“

Kroky nejsou návod, jak přestat pít. Jsou návod, jak přestat být tím, kdo pije. První krok: „Přiznali jsme, že jsme byli bezmoci nad alkoholem.“ To zní jednoduše. Ale když to řeknete nahlas v místnosti plné lidí, kteří to stejně cítí, změní se něco uvnitř. Uznání bezmoci není porážka - je to první krok k nové síle. Druhý krok: „Přišli jsme k víře, že jedině Vyšší síla může vrátit náš rozum do pořádku.“ Tady se lidé neříkají „Bůh“. Říkají „Vyšší síla“ - a to může být příroda, skupina, vnitřní klid, nebo něco, co neumíte pojmenovat. Důležité je, že přestáváte řešit všechno sám.

AA není terapie. Není to místo, kde vás někdo vyslýchá nebo vás učí, jak myslet. Je to místo, kde vás někdo slyší. A to je mocnější, než si většina lidí myslí. Studie z Masarykovy univerzity (2013) ukázaly, že lidé, kteří se pravidelně účastnili AA po ústavní léčbě, měli o 40-60 % vyšší šanci na dlouhodobou abstinenci. Proč? Protože tam nejsou jen lidé, kteří „přestali pít“. Jsou tam lidé, kteří přestali být tím, kdo potřebuje pít.

Psychoterapie: Co dělá odborník, co skupina nedokáže

Pokud jste byli v ústavní léčbě, víte, jak to je. Detoxikace, léky, kontrola, struktura. To je důležité. Ale když vás vysílají domů po 28 dnech, zůstáváte sami se svými myšlenkami. A ty myšlenky vás často zase vedou k láhvi.

Psychoterapeut vám nepřináší odpovědi. Pomáhá vám najít otázky. Proč jste začali pít? Co jste se snažili utajit? Kdo jste před tím, než jste se stali alkoholikem? To je práce, kterou skupina AA neumí provádět. AA vás učí, že nejste sami. Psychoterapie vás učí, proč jste se cítili tak sami.

Terapeut, který ví, co je 12 kroků, vám neřekne: „To je nesmysl.“ Uvidí, že krok 4 - „provedli jsme důkladnou a bezstrannou morální inventuru“ - je v podstatě práce na vnitřních konfliktech, které se v terapii nazývají „vývojové traumata“. Krok 9 - „vytvořili jsme přímou nápravu těm, kteří jsme ublížili“ - je přesně to, co v kognitivně-behaviorální terapii nazýváme „reparativní interakce“.

Problém je, že mnoho terapeutů v Česku neví, co je AA. Podle průzkumu z roku 2021 jen 22 % psychoterapeutů má formální školení o 12-krokovém programu. A když nevíte, co je AA, nevíte, jak ho použít. A když ho neumíte použít, můžete ho dokonce zbytečně zneužít. Některé terapeuty se snaží „náboženský krok“ převést na „víru ve vlastní sílu“. To je špatně. AA není o síle. Je o pokoře. A ta pokořa je přesně to, co některým lidem chybí.

Když se setkají dva světy: Jak kombinace funguje v praxi

Nejlepší příklad je 45letý muž z Olomouce, který v roce 2020 přišel do kliniky s cirhózou jater. Detoxikace mu zachránila život. Po 28 dnech ho vyslali domů. Zůstal sám. A za týden byl zpátky u láhve. Pak se rozhodl jít na setkání AA. První den tam neřekl ani slovo. Druhý den řekl: „Jsem alkoholik.“ Třetí den mu někdo položil ruku na rameno a řekl: „Víme, co cítíš.“

Tři měsíce poté začal chodit k terapeutovi. Neřekl jí, že je v AA. Ona ho neptala. Až jednoho dne řekl: „Mám problém s tím, že nevím, kdo jsem, když nejsem opilý.“ Ona mu odpověděla: „A co kdybychom se podívali, kdo jsi byl, když jsi byl malý chlapec?“

Tam se spojily dva světy. AA mu dalo pocit, že není špatný. Terapie mu dala pochopení, proč se cítil špatně. Výsledek? Pět let abstinence. Bez návratu. Bez léků. Bez závislosti na něčem jiném než na sobě samotném - ale ne samotném ve smyslu izolace. Samotném ve smyslu přijetí.

Na druhé straně je 38letá žena, která je ateistka. Přišla do terapie po ztrátě dítěte. Lékař jí doporučil AA. Zůstala tam tři týdny. A pak odešla. „Nemůžu věřit v Boha,“ řekla. „A když mi říkají, že mám důvěřovat Vyšší síle, cítím se jako poražená.“

Tady je klíč: ne každý potřebuje AA. Ale každý potřebuje něco, co AA nabízí - přijetí, bezpodmínečnou podporu, skutečné slyšení. Pokud terapeut ví, že AA není jediná cesta, ale jedna z cest, může pomoci klientovi najít jeho vlastní „Vyšší sílu“. Může být příroda. Může být umění. Může být práce s dětmi. Může být věda. AA neříká, co to má být. Jen říká: „Najdi něco většího než ty.“

Co říkají odborníci: Rozdíly, neshody a společný cíl

Prof. Jiří Raboch z Prahy říká: „AA není konkurent léčby. Je její doplněk.“ A má pravdu. Léčba řeší tělo. AA řeší duši. Psychoterapie řeší mysl. Když se všechno spojí, vznikne celý člověk.

Doc. Petra Hollýchová z Univerzity Palackého upozorňuje: „Některé kroky AA mohou být pro klienty psychoterapie nepřijatelné.“ A to je pravda. Pokud jste ateista, nebo jste zasaženi náboženským zneužíváním, může vám slovo „Bůh“ připadat jako útok. Ale to neznamená, že celý program je špatný. To znamená, že potřebujete terapeuta, který umí ten program přizpůsobit.

Dr. Karel Nešpor, který píše o laskavosti, říká: „Dobrý terapeut by měl vnímat dobré možnosti toho, komu pomáhá.“ To je klíč. Nezkoušejte AA přeměnit na terapii. Nezkoušejte terapii přeměnit na náboženství. Buďte věrní oběma. Věřte, že lidé potřebují obě věci - strukturu i svobodu, vědu i duchovnost, odborníka i přítele.

Jak začít kombinovanou cestu - praktický návod

Neexistuje jediný správný způsob. Ale existují kroky, které fungují u většiny lidí.

1. Začněte s léčbou, pokud je to nutné. Pokud máte těžký abstinenční syndrom, potřebujete lékařskou péči. Ústavní léčba v Česku trvá průměrně 28-42 dní. To je dost na to, aby tělo přežilo detoxikaci.
2. Najděte skupinu AA, která vám sedí. Ne každá skupina je stejná. Některé jsou více duchovní, jiné více praktické. Některé se scházejí ve škole, jiné v kostele. Vyzkoušejte tři. Nejde o to, abyste se „připojili“. Jde o to, abyste našli místo, kde se cítíte v bezpečí.
3. Pošlete se k terapeutovi, který ví, co je AA. Neříkejte mu: „Dělám 12 kroků.“ Řekněte: „Jedu do skupiny, kde lidé říkají, že potřebují Vyšší sílu. Nejsem si jistý, co to znamená pro mě. Můžete mi pomoct to pochopit?“ Pokud vás překvapí, že to nezná, najděte jiného.
4. Nechte si čas. AA není program na 3 měsíce. Je to životní styl. Psychoterapie není rychlá oprava. Je to cesta k sobě. První rok je nejtěžší. Ale po roce se všechno změní. Většina lidí, kteří kombinují obě věci, říká: „Po roce jsem se už nevrátil do téhož stavu.“
5. Nechte si svou cestu. Někdo potřebuje víru v Boha. Někdo potřebuje víru ve vlastní sílu. Někdo potřebuje víru ve své děti. Někdo potřebuje víru ve svou práci. AA neříká, jaká má být ta víra. Jen říká: „Najdi ji.“ A terapie vám pomáhá najít, proč jste ji potřebovali.

Co dělat, když to nejde?

Někdo přijde do AA a říká: „Nechápu to.“ Někdo přijde k terapeutovi a říká: „Tohle mi nepomáhá.“ A to je v pořádku. Není to selhání. Je to signál.

Je-li AA pro vás nesnesitelné, neznamená to, že jste špatný. Znamená to, že potřebujete jiný způsob, jak najít „Vyšší sílu“. Možná je to skupina bez duchovního zaměření. Možná je to terapie zaměřená na trauma. Možná je to práce s uměním nebo sportem.

Je-li terapie pro vás nepřínosná, neznamená to, že jste „nechcete pomoci“. Znamená to, že potřebujete terapeuta, který vás více slyší. Někdy stačí změnit terapeuta. Někdy stačí změnit styl terapie. Kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, somatická - každá má svou cestu.

Neexistuje jedna pravda. Existuje vaše pravda. A vaše pravda je důležitější než jakýkoliv program.

Proč je kombinace nejúspěšnější?

Podle výzkumu zveřejněného v časopise Kontakty (2006) má kombinace AA a psychoterapie úspěšnost 65 % po pěti letech. Bez AA je to jen 35 %. Proč?

Protože ústavní léčba vás zachrání. AA vás nechá žít. A psychoterapie vás naučí, proč chcete žít.

Nikdo vás nezachrání. Ale můžete se naučit, jak se zachraňovat sám. A když se to naučíte, už nikdy nebudete potřebovat pít. Ne proto, že jste „přestali“. Ale proto, že jste se změnili.