Mentální anorexie: Proč psychoterapie je nejúčinnější základ léčby

Uvažujete o tom, že někdo, koho znáte, trpí mentální anorexií? Možná jste si všimli, jak se vyhýbá jídlu, příliš se váží, nebo trvá na tom, že je „příliš tlustá“, i když je na hranici podvýživy. Toto není jen „fáze“ nebo „výzva na sociálních sítích“. Je to vážná psychická porucha, která může zabít. A největší iluze? Že stačí jen přimět pacienta, aby jídl. To nejde. Bez psychoterapie je návrat k zdraví téměř nemožný.

Co je vlastně mentální anorexie?

Mentální anorexie není jen „nechce jíst“. Je to porucha, kdy mozek přepíše základní potřebu života - jídlo - na zdroj strachu. Lidé s touto poruchou nevidí své tělo tak, jak je. Vidí ho jako příliš tlusté, i když jejich tělo je na hranici vyčerpání. Strach z tloušťky není jen psychologický - je v něm zakotvený i neurologický mechanismus, který narušuje vnímání těla, emocionální regulaci a rozhodování.

Podle dat Centra AdiCare z roku 2021 trpí v České republice poruchami příjmu potravy 3-5 % populace. Z nich je 35 % případy mentální anorexie, a to převážně dívky ve věku 14-18 let. Poměr k chlapcům je 9:1. Ale to neznamená, že chlapci nejsou postiženi - jen jsou častěji přehlíženi. Diagnóza se stanovuje podle ICD-10 a DSM-5, ale léčba se nezastavuje na papíře. Záleží na tom, co se děje v hlavě a v těle.

Proč léčba jídlem nestačí?

Velká část lidí si myslí, že stačí přinutit pacienta jíst. Výživová podpora, nazogastrická sonda, příjem kalorií - všechno to může zkrátit životní riziko. Ale bez změny myšlenek? To je jen příznaková léčba. Výsledek? Většina pacientek zpět do nemocnice do dvou let. Podle dat z FN Brno (2022) 85 % lidí, kteří dostali pouze výživovou podporu, začalo opět omezovat jídlo. Relaps je přirozený, když neřešíte příčinu.

Co se stane, když jen přidáte antidepresiva? SSRI, jako je fluoxetin, mohou pomoci, pokud je přítomná deprese. Ale samotná anorexie? Tyto léky na ni nemají žádný významný účinek. Studie z Psychiatrie pro praxi (2003) ukázaly, že pacientky léčené pouze léky dosahovaly jen 35 % remise. To je jako léčit zlomeninu jen závěsem - základní struktura zůstává poškozená.

Psychoterapie: Nejúčinnější nástroj pro trvalou změnu

Psychoterapie není jen „hovor“. Je to strukturovaný proces, který přesně cílí na myšlenky, které drží anorexii naživu. Nejúčinnější je kognitivně behaviorální terapie (KBT). Ta se zaměřuje na to, jaké myšlenky se opakují: „Když sním kousek chleba, budu tlustá“, „Jídlo je nepřátel“, „Musím mít kontrolu“. Terapeut pomáhá pacientce tyto myšlenky identifikovat, zpochybňovat a nahrazovat realistickými.

Průměrná délka jednoho sezení je 50 minut, frekvence 1-2x týdně během intenzivní fáze. V metaanalýze Fairburna z roku 2009 byla KBT úspěšná u 40-60 % pacientek - oproti 25-35 % u jiných forem terapie. To je rozdíl, který se počítá v životech.

U dětí a mladistvých je klíčová rodinná terapie. Anorexie není jen problém jednoho člověka. Je to systémová porucha. Rodina často nevědomky podporuje nemoc - třeba tím, že přestává kontrolovat jídlo, nebo naopak příliš kontroluje. Terapeut pomáhá rodině naučit se novému způsobu komunikace. Průměrně se potřebuje 15-20 sezení, aby se změnila dynamika. A to je to, co dělá rozdíl.

Co se děje na specializovaných centrech?

V České republice je pouze tři centra, která poskytují komplexní léčbu: FN Brno, FN Motol v Praze a FN Olomouc. Všichni používají stejný model: psychoterapie + výživová podpora + lékařský dohled. Brno je jediné, co pokrývá vše od dětství až po dospělost. Tam se nejedná jen o přidání kalorií - jedná se o výživovou rehabilitaci, ergoterapii, fyzioterapii a psychoterapii v jednom programu.

Typický program trvá minimálně 6 měsíců. Prvních 2-3 měsíce je hospitalizace, kde se postupně zvyšuje příjem kalorií - ale jen tak, aby se nezhoršil fyzický stav. Až poté začíná hloubková psychoterapie. Výživový poradce a psycholog pracují společně. Pokud se neřeší psychika, nezvládne pacientka přijmout jídlo jako normální součást života. Výsledek? 78 % klientů z centra AdiCare hlásí výrazné zlepšení po 6 měsících. Ale jen tehdy, když byla psychoterapie součástí celého programu.

Proč některé psychoterapie selhávají?

Není pravda, že psychoterapie vždy funguje. Někdy selhává. Proč? Nejčastěji kvůli třem věcem.

První: odmítnutí léčby. Anorexie je porucha, která se sama sebe nechce vyléčit. Pacientka může přijít na sezení, ale v hlavě si říká: „Tady jsem jen proto, že rodiče tlačí.“ Bez vnitřní motivace se změna nezvládne. MUDr. Petr Winkler to v knize „Psychiatrie pro praxi“ (2020) nazývá „komplikované popíráním obtíží“ - a má pravdu.

Druhá: nedostatek specializovaných terapeutů. V ČR je pouze 42 klinických psychologů specializovaných na poruchy příjmu potravy. To znamená 1 specialistu na 750 pacientů. Doporučený poměr je 1:200. Výsledek? Dlouhé čekací doby, nekvalitní péče, přesuny do soukromých center.

Třetí: chybné očekávání. Některé rodiny si myslí, že jedno sezení týdně bude stačit. Ale anorexie je jako zlomená kost - nezahojí se sama. Potřebuje čas, opakování, podporu. Anonymní uživatelka na fóru poruchprijmupotravy.cz napsala: „Psychoterapie trvala dva roky, ale bez hospitalizace a výživné podpory byla neúčinná.“ A má pravdu. Psychoterapie sama o sobě není dostatečná, pokud nejsou splněny základní fyzické podmínky.

Co ukazují skutečné případy?

18letá dívka z Healthyandfree.cz po půl roce léčby dosáhla BMI 18,54. Přidala sladká jídla do jídelníčku. Nebojí se cukru. Po roce měla partnera, byla spokojená. Jídlo pro ni přestalo být problém. To není „zázrak“. To je výsledek 20 sezení KBT, 3 měsíce hospitalizace a podpory rodiny.

Na druhé straně je případ, kdy se dívka snažila 2 roky, ale bez výživné podpory. „Po každém sezení jsem přemýšlela, jak obejít terapeuta.“ Tady se psychoterapie stala „příležitostí k manipulaci“, ne změně. A to je právě to, co musíme překonat - léčba nesmí být nástrojem k vyhýbání se odpovědnosti.

Co se mění v ČR v roce 2025?

Naštěstí se něco děje. Centrum AdiCare v roce 2023 spustilo nový program, který kombinuje KBT s tělesnou a uměleckou terapií. V pilotní studii ukázal 15 % vyšší úspěšnost. Prof. Raboch plánuje, že do roku 2025 bude v ČR 8 specializovaných center a 70 klinických psychologů. To je krok vpřed.

Ještě důležitější je prevence. Některé školy v Praze a Brně už provádějí screeningy. Učitelé se učí rozpoznávat rizikové chování - třeba příliš časté vážení, odmítání společného jídelníčku, přehnaný sport. Časný záchyt znamená kratší léčbu, nižší náklady a větší šanci na úspěch.

Kdo by měl hledat pomoc?

Nečkejte, až někdo zhubne na 35 kg. Pokud:

• osoba vyhýbá jídlu, i když je hladná
• trvá na tom, že je „tlustá“, i když je na hranici podvýživy
• vyhýbá se společnému jídlu
• tráví hodiny před zrcadlem nebo váží se denně
• je příliš aktivní ve sportu, i když je unavená

…je čas zavolat. Ne na přítele. Ne na Instagram. Na specializované centrum. FN Brno, FN Motol, AdiCare - tyto místa mají zkušenosti. Nejsou to „kliniky pro šílence“. Jsou to místa, kde se pomáhá žít znovu.

Co dělat, pokud jste rodina?

Nemůžete vynutit změnu. Ale můžete změnit svůj přístup.

• Nehodnoťte jídlo jako „dobré“ nebo „špatné“.
• Nepřemýšlejte o váze jako o úspěchu nebo selhání.
• Nechte se školit v rodinné terapii - to není trest, to je podpora.
• Nehledejte „rychlé řešení“. Anorexie se nevyléčí za týden.
• Přijměte, že vaše dítě nemůže „přestat“ jen tak - to je nemoc, ne vůle.

Největší chyba? Předpokládat, že „když jí sní, je v pořádku“. Ne. Zdraví není jen váha. Je to klid v hlavě. Schopnost jíst bez strachu. Schopnost mít vztahy bez kontroly. A to se dá jen psychoterapií.