Kompulzivní cvičení při poruchách příjmu potravy: Jak psychoterapie pomáhá překonat nekontrolovatelný pohyb

Kompulzivní cvičení při poruchách příjmu potravy není jen „příliš hodně sportu“. Je to nekontrolovatelný, často destruktivní rituál, který pacienti provádějí i přes bolest, únavu nebo zdravotní riziko. V Česku ho zažívá až 72 % žen s poruchami příjmu potravy - více než jakýkoliv jiný kompenzační mechanismus. A přesto ho mnozí terapeuti přehlížejí, zaměřují se jen na jídlo. To je chyba. Kompulzivní cvičení je samostatný symptom, který může zničit celou léčbu - i když pacientka přestane omezovat jídlo, stále se nemůže zbavit potřeby běžet, skákat nebo cvičit hodinami. Psychoterapie je jediná metoda, která skutečně pomáhá.

Co je kompulzivní cvičení a proč je to jiné než zdravý sport?

Kompulzivní cvičení se od zdravé aktivity liší v jedné věci: v ztrátě kontroly. Zdravý sport tě těší, dává ti energii, pomáhá ti se cítit dobře. Kompulzivní cvičení tě trestá. Když přestaneš, cítíš se jako nečistá, vinná, ztracená. Když přeskočíš jedno sezení, přichází strach - „přibudu“, „ztratím kontrolu“, „nemůžu to zvládnout“.

Výzkumy ukazují, že u pacientek s poruchami příjmu potravy je cvičení často 30-60 minut několikrát denně, až do zpocení a ztráty dechu. Někdo běží po 2 hodinách, i když má zvýšenou teplotu. Někdo skáče na šviháku celý den, protože „musí odčinit“ jednu kousek čokolády. Toto není zdravý styl života. Je to porucha.

Podle českého výzkumu z roku 2023 je 68 % pacientek s poruchami příjmu potravy diagnostikováno právě kvůli tomuto příznaku. A to je jen ten, který si přizná. Mnoho lidí si to neuvědomuje - myslí si, že „jen cvičím pro zdraví“. Ale když se vás zeptáte: „Mohla bys přestat, kdyby ti to lékař zakázal?“ - a odpověď zní „ne“, pak to už není zdraví. To je porucha.

Proč se psychoterapie zaměřuje na pohyb, když jde o jídlo?

Poruchy příjmu potravy nejsou o jídle. Jsou o kontrole. O strachu. O tom, jak se cítíte vlastním tělem. Když se někdo omezí na 500 kalorií denně, je to jen jeden způsob, jak řídit svůj svět. Kompulzivní cvičení je jiný způsob. Je to pohyb, který slouží jako lék na úzkost. Na pocit, že jsi „špatná“. Na strach, že tě někdo uvidí a řekne: „Jsi tlustá.“

U 68 % pacientek je hlavním důvodem kompulzivního cvičení pocit kontroly. U 57 % je to strach z přibytí. U 49 % je to odčinění přejídání. A když se toto chování nezvládne, léčba selhává. Studie z roku 2021 ukazují, že pacientky s kompulzivním cvičením přibývají průměrně o 2,5 kg méně než ty, které ho nemají. To znamená, že i když jídlu řídíte, tělo se nezotaví - protože pohyb vás stále drží v režimu „přežívání“.

Psychoterapie neřeší jen, kolik jíte. Řeší, proč se musíte pohybovat, aby jste se cítili v pořádku. A to je klíč.

Kognitivně-behaviorální terapie: Nejúčinnější metoda

Podle výzkumů z českých klinik je nejúčinnější metodou pro léčbu kompulzivního cvičení kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Není to náhoda. KBT pracuje přímo s tím, co vás drží - s myšlenkami, které vás nutí cvičit, a s chováním, které vás nechává v pasti.

Prof. Jana Kalendová z FN Motol zjistila, že po 20 sezeních KBT se kompulzivní cvičení snížilo u 73 % pacientek. To je výrazně více než u jiných přístupů. Jak to funguje?

• Postupně snižujete dobu cvičení - o 15 % týdně, pod dohledem terapeuta. Když jste dřív běželi 2 hodiny, teď běžíte 1 hodinu 45 minut. Pak 1 hodina 30 minut. A tak dále.
• Učíte se, že „nemusíte cvičit, abyste byli v pořádku“. To je těžké. Ale v terapii to zkoušíte - například: „Dnes nebudu cvičit. A co se stane?“ A často se nestane nic. Tělo se nezhroutí. Nezvětší se. Neztratíte kontrolu.
• Pracujete na myšlenkách: „Jestli nebudu cvičit, budu tlustá.“ „Cvičení je jediné, co mě udržuje naživu.“ Tyto myšlenky se nezničí příkazem. Změní se pomalu - pomocí výzev, pozorování a nových zkušeností.

KBT není rychlá. Trvá 20-24 sezení. Stojí kolem 28 500 Kč. Ale je to jediná metoda, která funguje dlouhodobě. Farmakoterapie sama o sobě má úspěšnost jen 21 %. Samoléčba? 8 %. To je jako léčit zlomeninu šátkem.

Rodinná terapie a psychodynamický přístup: Když se hodí

Když je pacient mladší 18 let, rodinná terapie je nezbytná. Dítě nežije v izolaci. Jeho vztahy s rodiči, s rodinou, se strachy, očekáváními - všechno to vytváří prostředí, ve kterém se kompulzivní cvičení rodí. Dr. Petr Navrátil z 1. LF UK ukazuje, že u dětí a dospívajících rodinná terapie dosahuje 62 % úspěšnosti. Proč? Protože rodiče se učí, jak nepřidávat tlak, jak neříkat „musíš cvičit“, jak podporovat místo kritiky.

Psychodynamická terapie funguje jinak. Je to hlubší cesta - hledá kořeny v dětství, v pocitech zanedbání, v potřebě být dokonalým. Ale je to pomalé. Prof. Martin Vrzal říká, že je účinná jen u pacientů, kteří mají s terapeutem vztah déle než 18 měsíců. U akutních případů to nejde. Když někdo běží každý den 3 hodiny, potřebuje rychlejší pomoc. KBT je první volba. Psychodynamika může přijít později - když je tělo stabilní, a mysl připravená.

Co se děje ve stacionářích? Nové přístupy

Od roku 2023 se v Česku zavádí nový program „Pohyb pro život“. Je to významný krok. Místo toho, aby se pacientům zakazovalo cvičit, učí se je cvičit jinak. Ne proti tělu. Pro tělo.

Ve stacionářích v Praze, Ostravě nebo Olomouci se teď cvičí pomalu, s dýcháním, s pozorností. S taneční terapií. S jógou. S procházkami v přírodě. Cílem není spálit kalorie. Cílem je znovu naučit se cítit tělo. Jak se cítí, když se pohybuje. Jak se cítí, když je klidné. Jak se cítí, když je v klidu.

Nový protokol Ministerstva zdravotnictví od června 2023 vyžaduje, aby každý pacient s poruchou příjmu potravy měl monitorovanou pohybovou aktivitu. Každých 72 hodin. To není trest. Je to ochrana. Protože pokud se pohyb nezaznamenává, není možné ho změnit.

Od ledna 2024 bude v Česku dostupná aplikace „BodyBalance“, která sleduje vzory pohybu. Když detekuje kompulzivní chování - například náhlý nárůst cvičení v noci - upozorní terapeuta. To je budoucnost. Ne zákaz. Ne kontrola. Ale podpora.

Proč se to tak těžko léčí?

Je to těžké, protože pacienti nechtějí přestat. Kompulzivní cvičení jim dává pocit bezpečí. Je to jejich zbraň proti chaosu. A když se to začne odebírat, cítí se jako ztracení. V 71 % případů je odpor pacienta hlavní překážkou. V 43 % případů se symptom zhorší právě ve 4.-6. týdnu léčby. To není selhání. To je normální. To je bod, kdy se starý mechanismus snaží přežít.

Ještě větší problém je nedostatek terapeutů. Pouze 23 % psychoterapeutů v Česku má speciální školení v oblasti kompulzivního cvičení. To znamená, že většina lidí dostane špatnou pomoc - nebo žádnou. Čekací doba na léčbu je průměrně 8,7 měsíce. A když se čeká, tak se symptom zhoršuje.

A přesto je to možné. Výzkumy ukazují, že když se kompulzivní cvičení zvládne, recidivy klesají o 37 % během prvních 12 měsíců. Pacientky, které se naučily cvičit jen 30 minut třikrát týdně, říkají: „Teprve teď cítím, že jsem volná.“

Co můžete udělat, pokud to zažíváte nebo znáte někoho, kdo to zažívá

• Nehodnoťte. Neříkejte: „To je jen závislost.“ Neříkejte: „Cvičíš moc.“ To je jako říct někomu, kdo má deprese: „Prostě se ušťastni.“
• Hledejte specialistu. Ne každý psychoterapeut ví, jak s tím pracovat. Hledejte ty, kteří se zabývají poruchami příjmu potravy a mají zkušenosti s KBT.
• Připravte se na boj. Léčba nebude lehká. Bude to těžké. Ale nejhorší část je už za vami - přiznání, že to potřebuješ změnit.
• Nečekejte, až to zvládnete sami. Samoléčba má úspěšnost 8 %. To je jako se pokoušet vyhodit rakovinu pouze zdravým jídlem.

Kompulzivní cvičení není závada. Je to symptom. A jak každý symptom, může být léčen. Ne tím, že se ho zastaví. Ale tím, že se pochopí. A když se pochopí, může zmizet. A tělo - konečně - může být jen tělem. Ne zbraní. Ne trestem. Ne kázní.