Jak dlouho trvá terapie? Průměrná délka léčby pro různé problémy

Kolik skutečně trvá psychoterapie?

Nejčastější otázka, kterou lidé klade při první návštěvě terapeuta: „Jak dlouho budu potřebovat terapii?“ Odpověď není jednoduchá. Neexistuje žádný univerzální časový rámec, protože každá terapie je jako oděv na míru - šitá na konkrétního člověka, jeho problémy, jeho rychlost změny a jeho cíle. Někdo zaznamená výraznou úlevu už po třech sezeních, jiný se potýká s hlubokými vzory, které se tvořily po celá desetiletí. A to je v pořádku.

Co ovlivňuje délku terapie?

Nejsou to jenom vaše problémy. Je to kombinace tří věcí: typ problému, terapeutický přístup a vaše vlastní zapojení. Když přijdete s konkrétní obavou - třeba s úzkostí před veřejným vystupováním - a máte jasný cíl, může vám terapie pomoci za pár týdnů. Ale když přicházíte s pocitem, že „život prostě nefunguje“, a nevíte, co přesně chcete změnit, proces bude delší. A to neznamená, že jste „horší“ klient. Znamená to, že jste člověk s komplexními zkušenostmi.

Terapeutický přístup také hraje klíčovou roli. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je strukturovaná a zaměřená na konkrétní chování a myšlenky. Tady se často pracuje na 12 až 20 sezeních, což znamená 3 až 6 měsíců. Tento přístup funguje dobře pro fobie, úzkost, deprese s jasnými příčinami, nebo návykové chování. Pokud jste třeba závislý na alkoholu a chcete naučit se, jak si řídit impulsy, KBT vám může dát nástroje v půl roce.

Na druhé straně je třeba rogeriánská terapie, která se nezaměřuje na „vyřešení problému“, ale na to, abyste se konečně cítili pochopeni. Tady neexistují plány na 20 sezení. Vztah mezi vámi a terapeutem je hlavní léčivou silou. A ten se buduje pomalu - měsíce, někdy roky. To neznamená, že to trvá navždy. Znamená to, že potřebujete čas, abyste si vytvořili bezpečný prostor, kde můžete být opravdu sami se sebou.

Co říkají statistiky?

Klinika psychoterapie v Praze zveřejnila data z tisíců případů: po 10 sezeních se výrazně zlepší přibližně třetina klientů. Po 20 sezeních je to už polovina. A po 55 sezeních - tedy kolem jednoho roku - se zlepšuje tři čtvrtiny lidí. To není náhoda. Znamená to, že terapie není „vše nebo nic“. Je to postupný proces. Nečekáte, že se všechno změní v prvním týdnu. Čekáte, že se budete postupně učit lépe rozumět sobě.

Nejde o to, kolik sezení „potřebujete“. Nejde o to, kolik „máte“ plánovaných. Nejde o to, kolik „může“ vaše pojišťovna zaplatit. Nejde o to, kolik „měli“ jiní. Nejde o to, kolik „by mělo“ trvat. Nejde o to, kolik „mělo“ být.

Nejde o nic jiného než o to, kolik potřebujete vy.

Proč se někdy stane, že se cítíte hůř?

Mnoho lidí přichází s nadějí, že po prvním sezení se cítí lépe. A někdy se to stane. Třeba si řeknete: „Konečně mi někdo vyslechl, co mi trápí.“ A to je mocný pocit. Ale někdy se stane opak. Po třetím nebo pátém sezení se cítíte hůř než na začátku. Proč?

V terapii se dotýkáme míst, která jste si dlouho zavřeli. Když začnete mluvit o tom, proč jste se v dětství cítili nevhodní, nebo proč se vztahy vždycky zhroutí, může to vyvolat silné emoce. To není selhání. To je přesně to, co terapie dělá. Zpracováváte to, co jste si skryli. A to je bolestivé. Ale bolest je první krok k změně. Když se cítíte hůř, není to známka, že terapie nefunguje. Je to známka, že funguje.

Jak často byste měli docházet?

Frekvence je důležitá. Doporučuje se jedno sezení týdně. Proč? Protože mezi sezeními máte čas, abyste si všimli, jak se vaše chování mění. Jak reagujete na situace jinak než dříve. Jak si všimnete, že se opakují staré vzory. A pokud se sezení stávají každých 14 dní nebo častěji, ztrácíte toto „přechodné“ prostředí. Příliš dlouhé pauzy - třeba měsíc nebo více - vás vrací zpět ke starým zvykům. Většina lidí si neuvědomí, jak rychle se opakuje to, co se v terapii přeruší.

Nejste v terapii, protože „máte problém“. Jste tam, protože chcete změnit. A změna potřebuje konzistenci. Stejně jako když se učíte jazyk, nejde o to, že jste se někdy učili. Jde o to, že jste se učili pravidelně. Terapie je stejná.

Když se cítíte dobře - máte pokračovat?

Je to běžné. Po několika sezeních se cítíte lepším. Znění se zlepšilo. Spíte lépe. Nejste tak zlobiví. Nebo jste se konečně odvážili říct něco, co jste dlouho tajili. A teď si říkáte: „Už jsem v pořádku. Nemusím už docházet.“

A to je v pořádku. Skutečně. Někdo přijde na jedno sezení, vyslechne, že nejde o to, že je „špatný“, a už se nevrátí. A to je úspěch. Někdo přijde na pět sezení, zjistí, že jeho zlost vztahů má kořeny v dětství, a už ví, jak se s tím vypořádat. A to je úspěch. Někdo se vrací 50 sezení, protože chce pochopit, proč se vždycky zamiluje do někoho, kdo ho nezvládá. A to je také úspěch.

Terapie není závazek. Je to cesta. A vy rozhodujete, kdy chcete zastavit. Terapeut vám nepředepíše „povinný počet“. On vám pomůže zjistit, kdy jste skutečně připraveni. A když to zjistíte, nebudete mít pochybnosti.

Je terapie „navždy“?

Ne. Toto je největší mýtus. Psychoterapie neznamená, že budete chodit celý život. To je výmysl, který se šíří kvůli nevědomosti. Většina lidí, kteří se v terapii významně zlepšili, nikdy se nevrátí. Někteří se vrátí později, třeba po rozvodu, ztrátě rodiče, nebo když se jim narodí dítě. Ale to není „navždy“. To je „když to potřebujete“.

Terapie není „lék na věčnost“. Je to „nástroj na dobu, kdy potřebujete přesně tenhle nástroj“. A když ho nepotřebujete - odložíte ho. Nezahodíte ho. Jen ho odložíte. A víte, že ho můžete znovu vytáhnout, když to bude potřeba.

Co dělat, když nevíte, jestli to funguje?

Terapeut by měl s vámi průběžně zjišťovat, jestli se blížíte k cíli. To není jen „jak se cítíte?“. Je to: „Co se změnilo od minulého sezení?“, „Co jste dělali jinak?“, „Co vás překvapilo?“. Pokud se vám to nezdá, řekněte to. Není to známka selhání. Je to známka, že jste v terapii aktivní. A to je to, co se počítá.

Nebojte se změnit terapeuta. Pokud se necítíte bezpečně, pokud se cítíte posuzovaní, pokud vám terapeut říká, že „to je jen vaše představa“, nebo pokud se vám zdá, že se vám nevěnuje - změňte ho. Terapie není o tom, aby se vám líbil terapeut. Je o tom, aby vám pomohl. A když to nedělá - není to vaše chyba. Je to jen znamení, že potřebujete jiného člověka.

Co je důležité pamatovat?

• Terapie není „výluka“ - je to investice do sebe.
• Není potřeba mít „velký problém“ - stačí, když se cítíte unavení, ztracení, nebo jen „ne tak dobře“.
• Neexistuje „správný počet sezení“ - jen „správný pro vás“.
• Změny nepřijdou rychle - ale když přijdou, zůstanou.
• Je v pořádku, když se cítíte hůř - to znamená, že se pohybujete.
• Terapie není „navždy“. Je to „dokud to potřebujete“.

Co dělat, když nevíte, kde začít?

Počkejte. Nejdřív si najděte terapeuta, se kterým se cítíte klidně. Ne ten nejlevnější. Ne ten, který má nejvíc recenzí. Ten, se kterým si můžete představit, jak se budete během sezení dívat do očí. Pokud vás něco napadne - řekněte to. Pokud se cítíte zmateně - řekněte to. Pokud si myslíte, že to nebude fungovat - řekněte to. To je právě to, co terapie potřebuje. Ne perfektní klient. Ne kdo má všechno vyřešené. Ne kdo „má náladu“. Ale kdo je připraven být upřímný. A to jste vy.