Existenciální a humanistická psychoterapie: Jak hledat smysl života v terapii

Stojíte před zrcadlem a ptáte se: Proč to všechno dělám? Proč se probouzím každé ráno s tíhou v hrudi, i když nemám žádný konkrétní důvod k úzkosti? Když ztratíte blízkého, když přijde ukončení práce, když se cítíte úplně sám - nejde jen o depresi. Jde o něco hlubšího. O existenciální úzkosti. A to je přesně tam, kde začíná existenciální a humanistická psychoterapie.

Co je to vlastně existenciální psychoterapie?

Nejde o techniku, kterou byste mohli naučit jako jízdu na kole. Nejde o to, jak změnit myšlenky nebo chování. Existenciální psychoterapie se ptá na jiné věci: Co to znamená být člověkem? Co je to smrt, svoboda, izolace a smysl? Tyto čtyři téma, jak je definoval Irvin D. Yalom, nejsou jen psychologické problémy - jsou základem lidské existence. Každý z nás je s nimi čelí. Někdo to říká úzkostí. Někdo to maskuje prací, zábavou, vztahy. Ale když se to náhle zastaví - třeba po smrti rodiče nebo ztrátě práce - všechno se zhroutí. A právě tehdy přichází terapie.

Yalom, americký psychiatr, kterému se říká „otec moderní existenciální terapie“, neříká, že tyto úzkosti jsou nemoc. Říká: Jsou to přirozené reakce na to, že jste živí. Když víte, že jednou umřete, když víte, že nikdo jiný nemůže žít váš život za vás, když víte, že i nejblížší lidé vás nebudou věčně pochopovat - přirozeně se cítíte osamělý. A to není chyba. To je lidské.

V Česku se tento přístup rozvíjí především díky překladu Yalomovy knihy Existenciální psychoterapie (PORTÁL, 2020), která se stala základním textem pro mnoho terapeutů. Kniha má 544 stran, ale není to teorie. Je to průvodce, jak se setkat s tím, co se děje uvnitř, když se všechno ztratí.

Logoterapie: Viktor Frankl a hledání smyslu

Před Yalomem byl Viktor Frankl. Lékař, neurolog, vězeň v koncentračním táboře. A přesto napsal knihu, která změnila psychoterapii: Člověk v hledání smyslu. Frankl viděl, že lidé, kteří přežili tábor, nebyli ti nejsilnější. Byli ti, kteří měli něco, co je drželo u života - smysl.

Frankl říká, že smysl není něco, co najdete. Je to něco, co vy tvoříte. A to třemi způsoby:

• Tvůrčí hodnota - když něco vytváříte: dílo, dítě, projekt, pomoc druhému.
• Zážitková hodnota - když něco prožíváte: lásku, krásu, smích, klid.
• Postojová hodnota - když už nemůžete dělat nic, ale můžete si vybrat, jak se k tomu stavíte. I v nejhorším můžete zůstat člověkem.

Frankl říká: „Když nemáte co dělat, můžete alespoň dělat to, že jste si toho vědomi.“ To je jeho hlavní příspěvek. Nejde o to, aby všechno bylo v pořádku. Jde o to, abyste věděli, proč to děláte - i když je to těžké.

V Česku se jeho myšlenky objevují v práci s terminálními pacienty, s lidmi po ztrátě, s těmi, kteří se cítí „prázdní“. A většina terapeutů, kteří využívají existenciální přístup, kombinuje Franklův přístup s Yalomovým - jako by to byly dva kroky ve stejném směru.

Humanistická psychoterapie: Když se terapeut nechává být člověkem

Existenciální terapie je tvrdá. Může být příliš tvrdá. Když klientovi řeknete: „Váš život je váš, a nikdo jiný vám ho nezajistí“, může to zničit. Proto přichází humanistická psychoterapie - a hlavní postava: Carl Rogers.

Rogers neříkal: „Zjistíme, co je špatně.“ Říkal: „Pojďme se podívat, jak jsi.“ A pak přidával tři věci, které změnily psychoterapii:

• Bezpodmínečný pozitivní respekt - tedy: „Jsi v pořádku, i když se nám nelíbí, co děláš.“
• Empatie - tedy: „Slyším tě, i když se ti to nezdá.“
• Autentičnost - tedy: „Nejsem terapeutem, který má odpověď. Jsem člověk, který s tebou sedí.“

Co to znamená v praxi? Klient přijde, řekne: „Cítím se prázdný.“ A místo aby mu terapeut nabídl návod, jak najít smysl, řekne: „Můžeš mi to trochu víc popsat? Co to znamená - prázdný?“ A pak se jen posadí. A čeká. A neříká: „Budeš to překonat.“

Podle průzkumu Asociace psychologických poraden ČR z roku 2022 je 85 % terapeutů, kteří používají existenciální přístup, přesvědčených, že bez humanistického základu to prostě nefunguje. Nejprve musíte cítit, že jste v pořádku - a teprve potom můžete čelit tomu, co vás děsí.

Proč to nefunguje u každého?

Existenciální terapie není řešení pro všechno. Když máte těžkou deprese, kde nemůžete vstát z postele, nebo když máte poruchu osobnosti - konfrontace se smrtí nebo svobodou může být nebezpečná.

Jedna terapeutka na fóru Terapeuti.cz popisuje případ: Klientka po 6 měsících terapie řekla: „Teď už nebojuju proti smysllessnessi, ale učím se s ní žít.“ To je úspěch. Ale jiná terapeutka vypráví o klientce, která po tom, co jí terapeut řekl: „Nikdo tě nebude říkat, co máš dělat“, spáchala sebevraždu.

Takže to není o tom, jestli je přístup „dobrý“ nebo „špatný“. Je to o tom, kdo je klient a kdo je terapeut. Pokud terapeut není schopen setrvat v nejistotě, pokud se sám bojí smrti, pokud chce „něco udělat“, tak to nebude fungovat. A pokud klient má těžkou poruchu, potřebuje nejprve bezpečí - ne filosofii.

Na druhou stranu, pokud jste člověk, který má všechno - ale cítíte, že vám něco chybí - tak tohle je přesně ta terapie, která vás může najít.

Co se děje v Česku teď?

V Česku je existenciální psychoterapie stále menšinový přístup. Pouze 8,3 % klinických psychologů ji používá jako hlavní metodu. Ale 67 % ji integruje jako doplněk - a to zvláště u klientů, kteří prožívají existenciální krizi: po smrti, po ztrátě práce, po rozvodu, po diagnóze.

Cena hodiny je průměrně 950 Kč - o 15 % více než běžná terapie. V Praze, Brně a Plzni je nejvíce terapeutů, kteří se na to vzdělávají. V Pražské vysoké škole psychosociálních studií se každý rok přihlásí 25 lidí na dvouletý kurz, který stojí 48 500 Kč. Většina z nich má 10 a více let praxe. Není to pro začátečníky. Je to pro ty, kteří už ví, že techniky nestačí.

V roce 2023 se na mezinárodní konferenci v Praze Yalom, který je už 92 let, představil novou verzi svého modelu. Přidal jedno téma: klimatická úzkost. Říká: „Lidé, kteří se bojí, že svět zanikne - nejsou paranoidní. Jsou vědomí.“ A to je nový směr. Existenciální terapie se přizpůsobuje - nejen smrti, ale i tomu, co se děje venku.

Pilotní studie z roku 2023 ukázala, že po 20 sezeních se u 45 klientů pociťovaný smysl života zvýšil o 32 %. To není zázrak. Ale je to důkaz, že to funguje.

Pro koho to je?

Nejde o to, kdo má „problém“. Jde o to, kdo má otázku.

• Pro vás, pokud: máte všechno, ale cítíte se prázdní.
• Pro vás, pokud: ztratili jste někoho, kdo vám dával smysl.
• Pro vás, pokud: se ptáte: „A co teď?“ a nikdo vám neříká odpověď.
• Pro vás, pokud: už jste vyslyšeli všechny „jak se cítit lépe“ návody a nic to nezmenilo.

Tady není místo pro „příště to bude lepší“. Tady je místo pro: „Co teď děláš, když to není lepší?“

Co je největší překážkou?

Největší překážkou není peníze. Není vzdělání. Není nedostatek terapeutů.

Největší překážkou je to, že terapeuti se bojí. Bojí se smrti. Bojí se svobody. Bojí se toho, že nemají odpověď. A když se terapeut bojí, klient to cítí. A když cítí, že terapeut chce „něco udělat“, tak se zavře. A terapie selže.

Proto se v Česku stále více terapeutů vzdělává. Proto se více lidí přihlašuje na kurzy. Proto se vydávají knihy. Proto se dělají studie. Protože někdo musí zůstat. Musí sedět. Musí čekat. A musí říct: „Nevím. Ale jsem tady.“

A to je všechno, co potřebujete. Ne řešení. Ne návod. Jen přítomnost. A možnost říct: „Jsem tady. A ty taky.“

Co dělat, pokud to vypadá, že vám to pomáhá?

Pokud se cítíte, že existenciální přístup vás dotýká, začněte malým krokem. Nechte si přečíst Yalomovu knihu - je přístupná, i když je hluboká. Přečtěte si Franklův Člověk v hledání smyslu. Vyhledejte terapeuta, který se věnuje tomuto směru - v Praze, Brně nebo Plzni je jich více. A nechte se vést. Neptejte se, „bude to fungovat?“. Otázka je: „Chci to vůbec vědět?“

Nejde o to, abyste našli odpověď. Jde o to, abyste přestali hledat odpověď. A začali hledat sebe.