Workoholismus: Psychoterapie pracovní závislosti a nastavení hranic

V posledních letech se workoholismus stal čím dál častějším fenoménem, který zasahuje nejen pracovní výkonnost, ale i zdraví, vztahy a celkovou kvalitu života. Pokud vás trápí neustálá potřeba pracovat a cítíte, že se vám rozplývají hranice mezi prací a soukromím, pravděpodobně potřebujete nejen uvědomit si problém, ale i najít konkrétní terapeutické nástroje.

Co je workoholismus?

Workoholismus je specifický přístup k pracovní činnosti, který se projevuje v myšlení, emocích a chování člověka, a to takovým způsobem, že narušuje ostatní životní oblasti. Nejde jen o dlouhé pracovní hodiny, ale o vnitřní motivaci, která přetváří práci v únikovou strategii, zdroj identity a neustálý zdroj stresu.

Jak poznat workoholismus?

Typické projevy zahrnují:

• neustálé myšlení na práci i mimo pracovní dobu,
• pocit viny při odpočinku,
• překračování fyzických i duševních limitů,
• snaha vše zvládnout sám a neochota delegovat,
• nedostatek radosti z dosažených cílů,
• stagnující kvalita práce navzdory rostoucímu nasazení.

Tyto symptomy často vedou k Syndromu vyhoření, depresemi, poruchám spánku i fyzickým potížím jako jsou bolesti zad nebo zvýšený krevní tlak.

Proč je terapie nezbytná?

Workoholismus není oficiální diagnózou v žádném diagnostickém manuálu, ale jeho dopady jsou reálné. Terapeutický přístup se zaměřuje na obnovu hranice mezi prací a soukromým životem. Klíčovým úkolem je rozpoznat, co motivuje nadměrnou pracovní potřebu - často kontrolu, únik před nepříjemnými emocemi nebo snahu naplnit vnitřní prázdnotu.

Hlavní terapeutické přístupy

Neexistuje jednotný protokol, ale nejčastěji se uplatňují:

1. Kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) - mění myšlenkové vzorce a chování spojené s prací.
2. Mindfulness - pomáhá vnímat přítomnost a přerušit automatický cyklus myšlenek o práci.
3. Integrativní terapie - kombinuje CBT, mindfulness, pracuje s emoční regulací a sociálními dovednostmi.

Práce s hranicemi - praktické kroky

Klíčovým výstupem terapie je schopnost říkat "ne" a nastavit realistické pracovní limity. Doporučené techniky:

• Vedení deníku - zapisujte, kdy a proč pracujete mimo plán.
• Stanovení "pracovního konce" - např. po 18:00 už žádné e‑maily.
• Plánování nepracovních aktivit (sport, koníčky, setkání s přáteli).
• Trénink asertivity - naučte se komunikovat své potřeby kolegům a nadřízeným.
• Vyhledání podpory - skupinová terapie nebo koučink zaměřený na workoholismus.

Emocionální regulace a únikové strategie

Často se zjistí, že workoholik používá práci jako únik před stresy, úzkostí nebo nízkým sebehodnocením. Terapie proto zahrnuje:

• Identifikaci spouštěčů (např. FOMO - fear of missing out).
• Rozvoj zdravých copingových strategií - sport, umění, sociální aktivity.
• Pracovní sezení zaměřené na přijetí a zpracování nepříjemných emocí místo jejich potlačování.

Specifika pro mladou generaci

U mladých lidí se workoholismus často projevuje pod tlakem sociálních médií a neustálé dostupnosti. Digitální detox, nastavení notifikací a vzdálená terapie jsou zde užitečnými doplňky.

Budoucí směry

Očekává se, že workoholismus bude zařazen do oficiálních diagnostických systémů. To umožní vytvořit specializované protokoly a lepší pojišťovací krytí. Technologie (např. aplikace pro monitorování pracovního času) budou hrát roli při podpoře hranic.

Rychlý přehled pro terapeuty

Často kladené otázky