Trauma a závislost: Jak psychoterapie léčí podkladové trauma

Trauma a závislost nejsou jen dvě různé problémy, které se náhodně potkají. Trauma je často tím, co závislost vůbec vznikla. Nejde o to, že někdo je „slabý“ nebo „nemá vůli“. Jde o to, že mozek se naučil, že nějaká látka, chování nebo aktivita mu dodává klid, když život byl příliš bolestivý. A to nejčastěji začalo už v dětství.

Co je trauma, když se to netýká válečných událostí?

Nejde jen o násilí, zneužívání nebo nehody. Trauma je každá situace, kdy jste se cítili naprosto bezmocní, ztracení nebo nezvládnutelní - a nikdo vám nepomohl. To může být opakované zanedbávání, pohrdání, emoce, které se nesměly projevovat, nebo to, že jste museli být „velkým“ dítětem pro rodiče, kteří si sám potřebovali péči. Mozek si to zapamatoval. Ne proto, že jste „přeháněli“, ale protože vaše nervový systém se snažil přežít.

Podle Gábora Matého, který pracoval s lidmi, kteří užívali drogy v nejhorších čtvrtích Vancouveru, 30 % z nich mělo závažné trauma z dětství. A v kanadských věznicích je u žen, které jsou závislé, tento podíl ještě vyšší - 50 %. To není náhoda. To je systémový problém. Trauma není jen „minulost“. Je to neustálý hluk v mozku, který říká: „Není bezpečno. Nic nezvládneš. Musíš to zastavit.“ A závislost je jedna z nejúčinnějších cest, jak ten hluk utlumit.

Proč závislost není jen „návyk“?

Nejde o to, že někdo „příliš rád pije“ nebo „příliš často hraje“ - to je povrch. Pod tím je neurobiologická změna. Každá závislost - alkohol, drogy, jídlo, online hry, sex, práce - má stejný cíl: změnit fyziologický stav mozku. Změnit ten nepříjemný pocit, který vás provází od dětství. To není psychika. To je tělo. Mozek si našel způsob, jak si vytvořit chvíli klidu. A protože to fungovalo, začal to opakovat. Až se to stalo jedinou cestou, jak přežít.

Na Psychologie.cz je to řečeno jednoduše: „Ne vždy vede trauma k závislosti. Ale každý, kdo je závislý, v sobě nějaké trauma nese.“ To je klíč. Není potřeba hledat, co vás zničilo - stačí pochopit, že to, co děláte, je vaše jediná známá odpověď na bolest.

Psychoterapie: Nejprve bezpečí, pak příběh

Když přijde klient do terapie, často je vyděšený. Nejen kvůli tomu, co prožil, ale kvůli tomu, že se cítí „špatný“. Ať už ho kritizovali, odsuzovali, nebo mu říkali „nemáš vůli“ - většina lidí s traumatem a závislostí už dávno ztratila důvěru v sebe. A proto první krok psychoterapie není analyzovat minulost. Je vytvořit bezpečí.

Terapeut nemůže být „řešitel“. Musí být přítomný. Bez posouzení. Bez trestání. Bez „musíš to překonat“. Většina lidí, kteří se vrátili ze závislosti, říká: „Až jsem pochopil, že mě terapeut neodmítá, začal jsem sebe taky neodmítat.“

Terapeutické přístupy, jako je psychodynamická terapie nebo EMDR, se snaží nejen připomenout traumatickou událost, ale pomoci klientovi zaznamenat, jak se tělo reaguje, když se ta vzpomínka objeví. Co se děje v břiše? Co se děje v hrudi? Kde se cítí ten strach? Tělo si pamatuje víc než mozek. A právě tady začíná opravdové uzdravení.

Online terapie - nejen pohodlí, ale bezpečí

Pro mnoho lidí je přijít do kanceláře terapeuta jako vstup do neznámého a nebezpečného prostoru. Kdo ví, co tam bude? Co si o mně myslí? Jak mě ocení? Online terapie odstraňuje tuto překážku. Klient sedí doma, ve svém prostředí, kde se cítí bezpečně. To je obzvláště důležité pro ty, kdo trpí agorafií, nebo kteří mají trauma spojené s určitými místy - školou, domem, nemocnicí.

Podle Hedepy.cz je online terapie pro klienty s traumatem často prvním krokem k otevření. Ne proto, že je „lehčí“, ale protože umožňuje postupně budovat důvěru - bez tlaku, bez přílišné blízkosti, bez strachu, že někdo „vidí“ to, co se snažíte skrýt.

Co se stane, když trauma nezvládnete?

Někdo řekne: „Ale já už jsem to překonal.“ Ale překonat trauma není jako překonat chřipku. Nemůžete to „zakopat“. Když ho ignorujete, přemístí se. Z dětského strachu se stane závislost na alkoholu. Z pocitu bezmoci se stane návyk kontrolovat všechno - partnera, děti, práci. Z úzkosti se stane neustálá nespavost, nebo autoimunitní onemocnění.

Nejde o to, že trauma „zůstane“ - nejde o to, že se „zhorší“. Jde o to, že se přemění. A pokud ho nezpracujete, vaše tělo bude pokračovat v boji za přežití - i když už neexistuje žádný nepřítel.

Je trauma vždy odpovědí?

Na Seznam Zprávy z července 2023 varovali: „Není všechno trauma.“ A to je pravda. Někdo používá trauma jako alibi. „Já jsem takhle kvůli rodičům.“ „Nemůžu se změnit, protože jsem byl zneužíván.“ A to může vést k pasivitě - k tomu, že se člověk přestane snažit, protože „to je v jeho genetice“.

Bessel van der Kolk, jeden z nejvýznamnějších odborníků na trauma, říká: „Cílem terapie není opakovat minulost. Cílem je znovuobjevit vlastní schopnost jednat.“ Terapie není o tom, abyste se vraceli do minulosti a všechno rozebírali. Je o tom, abyste se naučili, že teď - v této chvíli - máte volbu. Můžete se rozhodnout jinak. Můžete se obrátit k sobě. Můžete se nechat podpořit. Můžete říct: „Už nebudu utíkat.“

Co funguje? Data neříkají náhodou

Systematický přehled publikovaný v European Journal of Psychotraumatology v červenci 2022 sledoval 1.247 lidí z 15 zemí. Výsledek: 78 % z nich, kteří absolvovali trauma-fokusovanou terapii, mělo významně nižší příznaky závislosti po 18 měsících než ti, kteří šli jen na tradiční léčbu závislosti. To není malý rozdíl. To je věda.

V Česku se to také mění. Podle prof. Tomáše Šolcové z FF UK se počet odborných článků o trauma a závislosti v českých psychologických časopisech zvýšil o 147 % za posledních pět let. Terapeuti se učí. Učí se EMDR, tělesně orientované terapii, neurobiologii. A učí se hlubšímu soucitům.

Co můžete udělat teď?

Nejde o to, abyste „najali terapeuta hned“ - i když to je dobrý krok. Nejde o to, abyste „vyčistili“ svou minulost. Jde o to, abyste začali věřit, že vaše reakce mají smysl. Že vaše závislost není známkou slabosti, ale známkou toho, že jste přežili.

Podívejte se na sebe. Ne jako na „závislého“. Ale jako na člověka, který se snažil přežít. Kdo se naučil, že klid je jen na okamžik. Kdo se naučil, že když se necítíte bezpečně, musíte něco změnit - i když to znamená ztratit se.

Ještě nejste „vyléčení“. Ale už jste na cestě. A ta cesta začíná tím, že přestanete sebe trestat. A začnete se ptát: „Co jsem potřeboval, když jsem byl malý? A co můžu dát sobě teď?“

Co hledat u terapeuta?

Není důležité, jestli je terapeut psychodynamický, EMDR nebo tělesně orientovaný. Je důležité, jestli vás neosušuje. Jestli vás neříká: „To jsi si zasloužil.“ Jestli vás neříká: „Musíš to překonat.“

Hledejte někoho, kdo vás nechává mluvit. Kdo vás neřeší. Kdo vás nechává mít strach. Kdo vás nechává mít klid. Kdo ví, že nejde o to, abyste „všechno vyřešili“ - jde o to, abyste se naučili, že jste v bezpečí - i když se to v minulosti nezdálo.

V Praze například Mgr. Eva Matulová pracuje s klienty s traumatem a závislostí. Její cena je okolo 1000 Kč za hodinu. To je v rozmezí, které je běžné v Česku - většina terapeutů si účtuje 800-1500 Kč. Státní pojišťovny nehradí léčbu závislostí, ale můžete hledat podporu v neziskovkách nebo v rámci sociálních služeb.

Ještě nejste „vyléčení“. Ale už jste na cestě. A ta cesta začíná tím, že přestanete sebe trestat. A začnete se ptát: „Co jsem potřeboval, když jsem byl malý? A co můžu dát sobě teď?“

Nejste závislý, protože jste slabý. Jste závislý, protože jste přežil. A teď máte šanci se nejen přežít - ale začít žít.