When you eat not because you’re hungry, but because your chest feels tight, your mind won’t shut up, or you just don’t know what else to do with the emptiness — that’s přejídání, emocionální způsob zvládání bolesti, který se projevuje nekontrolovaným příjmem potravy, často za soukromí a s následným pocitem viny. Also known as emocionální přejídání, it isn’t about willpower. It’s about a nervous system that learned to soothe pain with food because nothing else worked. V Česku se o tom mluví málo, ale každý šestý člověk s poruchou příjmu potravy prochází přejídáním – a většina z nich se cítí sama, jako by to byla jejich vina.
Přejídání se liší od běžného přežírání. Když si vezmete kousek čokolády, protože jste měli hlad, to je normální. Když si jí vezmete tři balíčky, protože jste se právě dozvěděli, že přítelka vás nechá, a pak se cítíte, že jste se „zničili“ – to je přejídání. Tohle chování je často spojené s poruchou příjmu potravy, skrytou psychickou poruchou, kde jídlo slouží jako způsob řízení emocí, ne jako zdroj života. Ne každý, kdo přejí, má anorexii nebo bulimii. Někteří se jen cítí hladoví uvnitř – a jídlo je jediná věc, která na chvíli zastaví ten hluk.
Co to pohání? Často to není hlad. Je to úzkost, ten nepřestávající strach, že jste nedostateční, že něco ušlo, že se musíte „naplnit“, abyste nezmizeli. Je to trauma, vzpomínka na dětství, kdy jídlo bylo jedinou věcí, která vás uklidnila – a teď to nevíte, jak jinak přežít. A je to vyhoření, ten pocit, že už nemáte sílu cítit, takže se vynoříte zemřít jen tím, že něco vám zaplní břicho.
Největší chyba? Myslet si, že stačí „přestat jíst“ nebo „zkontrolovat jídlo“. To je jako říct někomu, kdo se bojí vody, aby se prostě naučil plavat – bez toho, abyste se dotkli toho, proč se vůbec bojí. Terapie, která se zaměří jen na kalorie, často selhává. Ta, která se podívá na to, co se děje uvnitř – na úzkost, na ztrátu, na vztahy, na to, jak se člověk cítí, když je sám se sebou – ta má šanci.
V tomto sbírce najdete příběhy a vědecky podložené přístupy, které pomáhají lidem přejít z přejídání k porozumění. Jak terapie řeší kořenovou příčinu, když se přejídání spojuje s perfekcionismem nebo chronickým vyhořením. Jak se liší pomoc pro děti a dospělé. Jak online sezení mohou být záchranou pro ty, kdo se stydí jít ven. A jak se dá vytvořit bezpečný prostor, kde jídlo přestane být nepřítelem – a začne být jen jídlem.
Kompulzivní cvičení při poruchách příjmu potravy je nekontrolovatelný pohyb, který komplikuje léčbu u 72 % pacientek. Psychoterapie, zejména KBT, je jediná metoda, která ho skutečně řeší - ne zákazem, ale pochopením.
Číst více