Sociální média a vztahy: Jak terapie pomáhá s žárlivostí a hranicemi online

Každý lajk na fotce bývalé přítelkyně. Každá příběhová příspěvek, kde tvůj partner je s někým jiným. Každá nezodpovězená zpráva, kterou si přečteš a hned si řekneš: „Co to znamená?“

Sociální média nejsou jen místo, kde se lidé baví. Staly se novým pozemkem, kde se budují, ničí a přetvářejí vztahy. A jednou z nejčastějších bolestí, které sem přicházejí, je žárlivost - ne ta, která vzniká z reálného ohrožení, ale ta, kterou vytvářejí algoritmy, lajky a nekonečné příběhy.

Co vlastně žárlivost dělá s vztahem, když je všechno online?

Žárlivost není nová emoce. Ale dřív se rodila z pozorování - když si všiml, že tvůj partner mluví s někým příliš dlouho, nebo když ho viděl v kavárně s někým, kdo není ty. Dnes se žárlivost rodí v tichosti. V noci. Když se probudíš a otevřeš Instagram. Když vidíš, že tvůj partner „lajkne“ fotku dívky z práce, která má o 15 let mladší tělo. Neřekl ti nic. Nezveřejnil nic. Ale ty už víš - až příliš dobře.

Podle výzkumu na Univerzitě Karlově z roku 2023 68 % lidí ve vztahu zažilo žárlivost vyvolanou sociálními sítěmi. Z toho 42 % řeklo, že tato žárlivost poškodila jejich vztah. Ne protože partner něco udělal. Ale protože ty jsi přemýšlel, co to znamená. A přemýšlení je v digitálním světě nejnebezpečnější zbraň.

Sociální média neukazují realitu. Ukazují verzi reality, která je vybraná, upravená, osvětlená, filtrovaná. A ty jsi přišel o schopnost rozlišit mezi tím, co je pravda, a tím, co je iluze. A když začneš věřit, že každý lajk znamená nějakou hrozbu, začneš žít ve stálém stavu úzkosti. A to vztahy nezdraví.

Proč Facebook a Instagram jsou největší hrozby pro vztahy

Ne všechny platformy jsou stejné. Facebook ti umožňuje sledovat, kdo kdo komu píše, kdo se kde objevil, kdo se koho přidal. Instagram ti ukazuje, jak vypadá život jiných - dokonale ošetřený, světlý, šťastný. A když se díváš na to, co má tvůj partner „jako přítel“, začneš se ptát: „Proč můj život nevypadá takhle? Proč mě on nevidí takhle?“

Studie z Journal of Social and Clinical Psychology z roku 2019 ukázala, že mladé dívky ve věku 13-19 let, které často používají Instagram, mají o 23 % vyšší nespokojenost s vlastním tělem. To není jen o vzhledu. Je to o tom, jak se cítíš v porovnání s tím, co vidíš. A když to přeneseme na vztah - když se díváš na fotky partnera s jinou ženou a říkáš si: „Ona je krásnější, mladší, lepší“ - tak se začínáš měnit. Ne ten, kdo jsi. Ten, kdo jsi ve vztahu.

Facebook a Instagram jsou největší hrozby, protože umožňují pasivní sledování. Neříkáš partnerovi: „Co jsi dělal včera večer?“ Neptáš se. Prostě se díváš. A to je nebezpečnější než každá klička. Protože když se ptáš, můžeš mluvit. Když sleduješ, můžeš jen přemýšlet. A přemýšlení je první krok k paranoi.

Co je „digitální paranoie“ a jak ji rozpoznat

Někdo se jmenuje „sociálně mediální paranoie“. Není to diagnóza, ale popis. Je to stav, kdy člověk neustále kontroluje, kdo komu lajkuje, kolik minut strávil partner na aplikaci, jestli se podíval na profil nějaké dívky, jestli odpověděl na komentář, jestli byl online v čase, kdy měl být v práci.

Takto se chová lidé, kteří:

• kontrolují telefon partnera, když je v koupelně
• vyhledávají historii prohlížení na sociálních sítích
• se cítí dobře, jen když partner „lajkne“ jejich příspěvek
• si vytvářejí scénáře, kde partner je s někým jiným, i když žádný důkaz neexistuje

Výzkum Terapie.cz z roku 2023 ukázal, že lidé s touto tendencí mají o 37 % horší komunikaci s partnerem a o 29 % nižší spokojenost s vztahem. A nejhorší? Často si myslí, že to je partnerův problém. Ale problém je v tom, že nevěříš svému partnerovi. A největší hrozba pro vztah není zrada. Je to nedůvěra.

Terapie žárlivosti: Jak se od toho zbavit

Žárlivost není nemoc. Je to emoce. A emoce lze pochopit. Léčit. Přeměnit.

Terapeuti, jako Šárka Gjuričová nebo Mgr. Zuzana Štěrbová, neříkají: „Nezakládej si Instagram.“ Říkají: „Zjisti, proč ti to dělá bolest.“

První krok je poznání. Když se cítíš žárlivý, neříkej: „Můj partner je vinen.“ Řekni si: „Co se právě děje uvnitř mě?“ Je to strach z toho, že jsi nekvalitní? Ze strachu, že tě někdo jiný zaujme? Ze strachu, že jsi už nevýznamný?

Druhý krok je digitální detox. Ne musíš odhlásit všechno. Ale zkus 7 dní bez Instagramu. Nebo 2 hodiny denně. Zkus vypnout notifikace. Zkus nekontrolovat telefon, když jsi s partnerem. Výsledek? 78 % lidí v českém průzkumu řeklo, že jejich žárlivost klesla. A 63 % řeklo, že komunikace s partnerem se zlepšila.

Třetí krok je digitální smlouva. Ne, nejde o to, aby partner měl povolení, co může dělat. Jde o to, aby jste se dohodli na tom, co pro vás oba znamená důvěra. Například:

• Neřekneme si, že „lajk“ znamená něco víc než „to mi líbí“.
• Nebudeme sledovat, kdo komu odpovídá.
• Nebudeme si vytvářet scénáře, když někdo něco nesdělí.

Tato smlouva není o kontrole. Je o důvěře. A důvěra se nevytváří tím, že někdo něco zakáže. Vytváří se tím, že někdo řekne: „Jsem tady. A nechci tě ovládat.“

Proč se vztahy rozpadají kvůli lajkům

Nejhorší není, když se partner přihlásí k nějakému profilu. Nejhorší je, když se vztah rozpadne, protože jsi se stal větším příznivcem svého vnitřního strachu než svého partnera.

22 % lidí ve vztahu v Česku řeklo, že sociální média přímo přispěla k jejich rozchodu. Ne protože partner zradil. Ale protože se ti zdálo, že ano. A ty jsi se rozhodl, že to nevydržíš. A pak jsi přišel o někoho, koho jsi mohl mít - jen proto, že jsi se bál toho, co nemělo žádný základ.

Je to jako kdybys se bál, že tě někdo zavraždí, a proto se nevydáš ven. A pak jsi zemřel z osamění.

Co dělat, když už je pozdě - a co dělat, když ještě není

Když už máš problém, nečekáš. Jdeš k terapeutovi. V Česku už existují speciální moduly pro práci s digitální žárlivostí. Terapeut ti pomůže rozlišit mezi skutečným ohrožením a imaginárním. Pomůže ti zastavit kaskádu myšlenek. Pomůže ti znovu najít důvěru - v partnerovi, ale hlavně v sobě.

Když ještě nemáš problém, udělej to teď:

• Vypni notifikace z Instagramu a Facebooku na 2 hodiny denně.
• Nezkontroluj telefon partnera, ani když máš pocit, že „to je v pořádku“.
• Při večeři dej telefon do šuplíku. Ne do kapsy. Do šuplíku.
• Zeptej se partnera: „Co tě dnes nejvíc těší?“ Ne: „Kdo ti dnes lajkoval příspěvek?“
• Pamatuj: nejde o to, kolik lidí ti lajkuje. Jde o to, kdo ti říká „dobré ráno“.

Největší závislost, kterou máš, není na sociálních sítích. Je to závislost na tom, že potřebuješ potvrdit svou hodnotu tím, jak tě ostatní vidí. A to je vztah, který tě nikdy nezahřeje. Jen tě zatěžuje.

Co se bude dít v roce 2026

Do roku 2026 bude 60 % českých terapeutů pravidelně pracovat s klienty, kteří mají problémy se žárlivostí vyvolanou sociálními sítěmi. Ministerstvo zdravotnictví už připravuje nové směrnice. Univerzita Karlova začne v září 2024 sledovat 500 českých párů, kteří si stanoví digitální hranice.

A co se stane, když se to změní? Vztahy se stávají silnějšími. Ne protože lidé přestali používat sociální média. Ale protože přestali věřit, že jejich hodnota je v lajkách. A začali věřit, že jejich hodnota je v tom, kdo je vedle nich - a jak se k němu chovají.

Největší zázrak není v tom, že se někdo zastaví. Je v tom, že se někdo rozhodne důvěřovat - i když je všechno online. I když je všechno vidět. I když je všechno možné.

Protože vztahy nežijí na algoritmech. Žijí v tichosti. V důvěře. V tom, že někdo řekne: „Jsem tady. A nechci, abys se bál.“