Schémová terapie: Jak léčit hluboké životní vzorce, které vás omezuje od dětství

Stává se vám, že i když máte všechno, co byste měli mít - dobrou práci, lidi, kteří vás mají rádi, stabilitu - přesto se cítíte prázdní? Že se něco vnitřně nezatíží, ať děláte cokoli? Že se opakují stejné situace: vztahy, které skončí stejně, chyby, které děláte znovu a znovu, nebo ten neustálý pocit, že jste „nedostateční“? To není náhoda. To je vaše schéma.

Co je schémová terapie skutečně?

Schémová terapie není jen další forma psychoterapie. Je to jako archeologická expedice do vašeho vnitřního světa - do dětství, kde se vytvořily nepsané pravidla, která vás dnes řídí. Nejde o to, co se stalo včera. Jde o to, co se stalo před 30 lety, kdy jste byli dítě a vaše mozek si vytvořil „program“ na přežití.

Tento program se jmenuje schéma. Je to nepsaný zákon, který vás vede: „Nikdy nejsi dostatečně dobrý“, „Když se někdo přiblíží, zkroutí se to“, „Musím všechno řídit, jinak se všechno zhroutí“. Tyto schémata nejsou představy. Jsou to hluboké, emocionálně nabitá přesvědčení, která fungují jako automatický software ve vaší hlavě. A jakýkoliv software, který není aktualizován, se začne chovat špatně - i když už nemá smysl.

Jak se schémata vytvářejí?

V dětství si vaše mozek vytváří schémata jako ochranný mechanismus. Když jste byli malý a vaše rodiče byli příliš přísní, nebo nezaujatí, nebo se vám stále říkalo, že jste „špatný“, vaše mozek si řekl: „Aha, jestli chci být v bezpečí, musím být dokonalý.“ Nebo: „Když budu potřebovat pozornost, budu odmítnut.“

Tyto vzorce se neztrácejí s věkem. Stávají se vaší pravdou. I když jste dospělý, máte práci, přátelé, vlastní dům - vaše mozek stále reaguje jako dítě, které se bojí, že ho opustí, že ho nikdy neocení, nebo že je všechno jeho vina.

Například: Pokud jste jako dítě často slyšeli, že „všechno záleží na tom, co uděláte“, může se vám vytvořit schéma „perfekcionismu“. Dnes to znamená, že se neustále přetěžujete, bojíte se chyb, nemůžete říct „ne“, a když někdo řekne „dobře“, nevěříte tomu. Protože vaše vnitřní hlas říká: „To ještě není dost.“

Co je cílem schémové terapie?

Cílem není „odstranit“ vaše schémata. To by bylo jako zrušit paměť. Cílem je je poznat, rozpoznat a přestat jim dovolit, aby vás řídily.

Terapeut vám pomáhá najít tyto vzorce - ne pomocí analýzy, ale pomocí pocitů. Když se vám při rozhovoru zhroutí hrudník, když se začnete cítit bezmocně, když se rozhodnete nechat vztah, protože „to vždycky skončí stejně“ - to je vaše schéma v akci.

Terapie se pak zaměřuje na to, jak si vytvořit nové zkušenosti. Například: Pokud máte schéma „nedostatku“ a vždycky se cítíte, že jste „méně“, terapeut vás vede k tomu, abyste si vytvořili novou zkušenost - například říct někomu „potřebuji podporu“ a zjistit, že se nezhroutí svět. A že někdo vás opravdu slyší.

Toto není rychlá léčba. Trvá měsíce, často roky. Ale to, co se změní, je hluboké. Nejen vaše chování - ale vaše vnitřní pocit, že jste v pořádku.

Co se děje během terapie?

Schémová terapie není jen „hovor o dětství“. Je to aktivní, strukturovaný proces. První krok je identifikace. Terapeut vám pomůže zjistit, které schémata vás ovládají. Existuje jich asi 18 hlavních, například:

• Nedostatek - „Nikdy nejsem dostatečně dobrý“
• Zanedbání - „Nikdo se o mě nestará“
• Perfekcionismus - „Musím být dokonalý, jinak jsem nic“
• Nezávislost - „Nemůžu se spoléhat na nikoho“
• Odpor k úzkosti - „Když se někdo přiblíží, zkroutí se to“

Poté se přechází k „přeprogramování“. To znamená, že se vám v terapii dávají nové zkušenosti - nejen slova. Terapeut vás může vyzvat, abyste napsali dopis svému dítěti, nebo abyste se v rozhovoru s někým dovolili být slabí. Může se stát, že vám terapeut řekne: „Zkus to říct znovu, ale tentokrát nejako dítě, které se bojí. Jako dospělý.“

Je to náročné. Někdy je to bolestivé. Ale to je právě to, co dělá rozdíl. Nejde o to, abyste „přestali mít tyto pocity“. Jde o to, abyste je poznali - a rozhodli se, že už je nebudete považovat za pravdu.

Proč to funguje, kde jiné metody selhaly?

Když jste dělali kognitivní terapii a říkali jste si: „Nemám důvod být špatný“, ale přesto jste se cítili špatně - to je proto, že kognitivní terapie pracuje s myšlenkami. Schémová terapie pracuje s emocemi.

Je to jako když řeknete někomu: „Nemusíš se bát temnoty.“ Ale když jste jako dítě byli neustále zavíráni v temné místnosti, slova nezabrání strachu. Potřebujete novou zkušenost - světlo, které se zapne, a někdo vás vezme za ruku. Až pak se strach změní.

Schémová terapie kombinuje kognitivní přístup s emocionálními technikami - jako je gestalt terapie, nebo dynamická terapie. Výsledkem je, že se nemění jen vaše myšlenky. Mění se vaše vnitřní pocit, že jste v pořádku.

Kdo by měl zvážit schémovou terapii?

Nejde o to, jestli máte „vážný problém“. Jde o to, jestli se cítíte, že:

• Váš život se opakuje - stejné chyby, stejné vztahy, stejný pocit prázdnoty
• Na všechno máte vysvětlení, ale nic se nezmění
• Chcete přestat být „přeživší“ a začít být „živý“
• Už jste vyzkoušeli všechno, ale nic nezůstalo

Tady není místo pro „tři sezení“. Schémová terapie je dlouhodobá. Ale to, co získáte, není jen „lepší nálada“. Je to nový vztah k sobě. Nový způsob, jak se cítit, když se podíváte do zrcadla. A to je víc, než může dát žádná léčba, která se snaží jen změnit chování.

Co je potřeba k začátku?

Není potřeba žádný speciální přístup. Stačí, abyste chtěli poznat, proč se cítíte tak, jak se cítíte. A abyste byli ochotni se podívat na to, co jste si v dětství vytvořili jako ochranu - a zjistit, že to už nemusí být potřeba.

V Česku je dostupná odborná literatura, například kniha Schematerapie - Příručka pro terapeuta, která je využívána odborníky. Ale hlavní je terapeut. Nejde o to, jak moc ví, ale jak dobře dokáže být s vámi - v těch těžkých chvílích, kdy se cítíte, že se všechno zhroutí.

Nejde o to, abyste „vyzdvihli“ své dětství. Jde o to, abyste přestali být jeho vězněm.