Psychodynamická terapie dnes: Krátkodobé dynamické přístupy v praxi

Krátkodobá psychodynamická terapie už není exotická alternativa k dlouhodobé analýze. Dnes je jednou z nejčastěji používaných a nejlépe podložených metod, jak pomoci lidem, kteří se potýkají s úzkostí, depresemi, vztahovými problémy nebo náhlými životními krizemi. A nejde o žádnou „lehkou“ verzi psychoterapie - naopak, její síla právě leží v tom, že v omezeném čase dosahuje hlubokých změn.

Co je vlastně krátkodobá dynamická terapie?

Není to jen „psychoterapie za 12 sezení“. Je to přesně navržený proces, který se zaměřuje na jeden klíčový psychický konflikt, který se opakuje v životě klienta - třeba neustálé cítění, že jsi „nedostatečný“, nebo neustálé přitahování lidí, kteří tě zneužívají. Terapeut a klient společně vyberou tento vzorec, který je příčinou všech dalších obtíží, a pak se společně pustí do jeho rozloučení.

Na rozdíl od klasické psychoanalýzy, která může trvat roky, se tady pracuje s časem jako s léčivým nástrojem. Omezený počet sezení - obvykle 10 až 20 - vytváří jasný rámec. To není omezení, ale motivace. Když víš, že máš jen 12 setkání, začneš přemýšlet o tom, co opravdu chceš změnit, a ne o tom, jak dlouho budeš „dělat terapii“.

Co se vlastně děje během sezení?

Terapeut neříká: „Zkus to zkusit jinak.“ Není instruktorem ani poradcem. Jeho úloha je být pozorným průvodcem, který pomáhá klientovi vidět, jak se jeho minulost odráží v dnešních vztazích. Třeba klient, který jako dítě musel být „silný“ a nikdy nesměl plakat, dnes v dospělosti při každém konfliktu ztuhne a neumí vyjádřit své potřeby. Terapeut to neříká hned. Nejprve pozoruje, jak se to projevuje v terapeutickém vztahu - třeba klient se začne vyhýbat, přerušuje sezení, nebo se vůči terapeutovi chová jako k přísnému rodiči.

Tady vstupuje klíčový pojem - přenos. To je ten nevědomý přenos emocí a vzorců z minulosti na aktuální vztah - tedy na terapeuta. A právě tady se děje zázrak: když terapeut neodpovídá jako „rodič“, ale jako někdo, kdo slyší, pochopí a nekárá, klient začíná vnitřně měnit svůj vztah k tomu, co se stalo. A to je ta změna, která trvá.

Pro koho je to vhodné?

Krátkodobá dynamická terapie není pro každého. Ale je ideální pro lidi, kteří:

• Prožívají opakující se vztahové problémy - vždycky stejné typy partnerů, konflikty na práci, neschopnost důvěřovat
• Mají deprese nebo úzkost, které nejsou způsobené pouze vnějšími okolnostmi
• Jsou schopni přemýšlet o svých pocitych a mají zájem o hlubší porozumění sobě samotným
• Nejsou v akutní krizi s rizikem sebevraždy nebo těžké psychózy - tam je potřeba jiná podpora

Nejčastější indikace? Deprese, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti s nízkou stabilitou, problémy s sebevědomím, následky zanedbávání nebo zneužívání v dětství. Studie ukazují, že u depresivních poruch je účinnost krátkodobé dynamické terapie srovnatelná s kognitivně-behaviorální terapií - a někdy i vyšší v dlouhodobém horizontu.

Co se děje před prvním sezením?

Než se začne „terapie“, začíná diagnostický rozhovor. To není jen „vyplňte dotazník“. Terapeut se ptá: „Co tě přivedlo sem?“ - ale hledá nejen příčinu, ale i vzorec. Jak se to projevuje ve vztazích? Kdo ti v minulosti říkal, že jsi „nepříliš dobrý“? Kdo ti umožnil, aby ses cítil bezpečně? Kdo tě zklamal? Tento rozhovor trvá obvykle 1-3 sezení a je základem pro vytvoření terapeutického kontraktu.

Kontrakt není papír, který podepíšeš. Je to dohoda: „Budeme se bavit o tom, jak se tě tvoje matka dotýkala, když jsi se cítil nezvládnutelný, a jak to ovlivňuje tvé vztahy s kolegy.“ Tady se vymezí cíl, časový rámec a role obou stran. To dává bezpečí. Víš, proč jsi tam a co se bude dít.

Co se děje v praxi - konkrétní příklad

Představ si 34letou ženu, která se stále dostává do vztahů s muži, kteří ji ignorují. Každý partner jí říká: „Nemusíš být tak náročná.“ Ona se cítí zanedbávaná, ale neumí to říct. V terapii zjistí, že když byla dítětem, její otec byl emocionálně nepřítomný - když se snažila o jeho pozornost, reagoval agresivně. Takže se naučila: „Když se něco řekne, zlobí se.“

V terapii se začne chovat stejně vůči terapeutovi - když se ho ptá na zpětnou vazbu, náhle se ztuhne a přestane mluvit. Terapeut to neignoruje. Říká: „Když jsi se mě ptala, co si o tom myslím, zastavila jsi se. Cítila jsi, že se chystám něco říct, co tě zraní?“

Ona se rozepláče. „Ano. Vždycky jsem si myslela, že když se něco řekne, bude to špatné.“

Terapeut: „A co kdybych ti teď řekl, že si myslím, že jsi silná žena, která se jen učí mluvit o tom, co potřebuje?“

Tohle je změna. Ne v jednom sezení. Ale v tomto okamžiku se v její hlavě začíná vytvářet nový vzorec: „Někdo může být přítomen a nezlobit se.“ A to se pak přenáší do jejích vztahů. V následujících týdnech začne mluvit o svých potřebách s partnerem - a ona se nezhroutí. Nezlobí se. Neustupuje. Prostě říká: „Potřebuji, abys mě slyšel.“

Co se používá jako nástroje?

Nejsou to techniky jako „zaznamenej své myšlenky“. Jsou to hluboké, lidské přístupy:

• Volné asociace - klient mluví o cokoli, co mu přijde na mysl, bez filtrování. Terapeut naslouchá, kde se opakují slova, emoce, příběhy.
• Interpretace - terapeut neříká: „To je špatné.“ Říká: „Všiml jsem si, že každýkrát, když se zmíníš o svém otci, mluvíš o tom, že jsi „něco ztratil“. Co by to mohlo znamenat?“
• Externalizace - místo „jsem zlý“ se říká: „Něco, co se jmenuje „vina“, se snaží ovládnout tě.“ Tím se problém odtrhne od identity.
• Zplnomocňování - klient se ptá: „Co bych mohl udělat, kdybych měl víc sebevědomí?“ Terapeut odpovídá: „Co by se stalo, kdyby ses rozhodl dělat to, co je pro tebe správné, a ne to, co se očekává?“

Ve výuce se tyto nástroje integrují do praktických kurzů, jako je ten, který probíhá na Pražské vysoké škole psychosociálních studií. Tenhle kurz, který probíhá v blocích od září do června, je navržen tak, aby psychologové a lékaři získali nejen teorii, ale i schopnost používat tyto metody v reálné praxi. Kredity od Asociace klinických psychologů a České lékařské komory zaručují, že se jedná o kvalitní vzdělávání.

Je to drahé?

Sezení stojí obvykle kolem 1000 Kč za 50 minut. To je srovnatelné s jinými formami psychoterapie. Celý kurz 15-20 sezení tedy stojí 15 000-20 000 Kč. To zní jako hodně - ale když se porovná s náklady na dlouhodobé léčení, opakované hospitalizace nebo ztrátu pracovních dnů kvůli depresi, je to investice. A v Česku je v posledních letech rostoucí poptávka po takových formách terapie - protože lidé chtějí výsledky, ne jen „hovory“.

Knihy jako „Krátká dynamická psychoterapie“ od Hanny Levenson jsou k dispozici za 300 Kč - a jsou považovány za jednu z nejpraktičtějších příruček pro terapeuty. Nejsou to teoretické abstrakce - jsou plné příkladů, dialogů, případů.

Co je jiného oproti kognitivní terapii?

Kognitivní terapie se zaměřuje na „myšlenky“, které tě dělají špatně. Krátkodobá dynamická terapie se ptá: „Kde se ty myšlenky vzaly?“

Neříká: „Změň si myšlenku, že jsi neúspěšný.“ Říká: „Když jsi byl malý, kdo ti říkal, že jsi neúspěšný? A co se stalo, když jsi se snažil být „dobrý“?“

Tady se nepracuje s „chybnými myšlenkami“, ale s hlubokými zkušenostmi, které tvoří tvou identitu. A to je rozdíl, který znamená výrazně trvalejší změnu.

Proč se to dnes tak rozšiřuje?

Protože systém potřebuje efektivní řešení. Nemůžeme mít jen dlouhodobé terapie - lidé potřebují pomoc hned. A zároveň nemůžeme mít jen „náhradní“ terapie, které neřeší hluboké příčiny. Krátkodobá dynamická terapie je mostem. Je rychlá, ale ne plochá. Je strukturovaná, ale ne mechanická. Je vědecky podložená - a zároveň hluboce lidská.

V České republice se tento přístup rozšiřuje. Vzdělávací programy se rozšiřují, terapeuti se připravují, klinické studie potvrzují výsledky. A lidé - kteří přišli s pocitem, že „už to nevydrží“ - začínají zase věřit, že změna je možná. Ne za rok. Ne za pět let. Ale za 12 týdnů.

Co je potřeba vědět, než začneš?

Není to „zázrak“. Není to „něco, co ti někdo udělá“. Je to spolupráce. A ne každý terapeut je vhodný pro každého klienta. Je důležité, aby jsi cítil, že tě terapeut slyší - ne jen poslouchá. Pokud se ti v prvním sezení nezdá, že tě chápe, není to tvoje vina. Je to jen znamení, že tohle není ten správný terapeut pro tebe.

Než se rozhodneš, dej si čas. Přečti si knihu. Přemýšlej o tom, co tě vlastně trápí. A pak si vyber terapeuta, který má zkušenosti s krátkodobými dynamickými přístupy - a nejen s „kognitivními technikami“.

Nejde o to, kolik sezení máš. Ale o to, jestli se ti v nich podaří něco změnit - a jestli to zůstane po nich.