Jak probíhá typické terapeutické sezení: Detailní popis práce v terapii

Jak probíhá typické terapeutické sezení: Detailní popis práce v terapii led, 28 2026

Typické terapeutické sezení není hovor o problémech, jak ho často představují lidé. Není to rozhovor s přítelem, ani porada od známého. Je to strukturovaný proces, který se odehrává v bezpečném, ohraničeném prostoru a má jediný cíl: pomoci ti pochopit, co se v tobě děje, a najít cestu k lepšímu životu. Neexistuje jedna pravda o tom, jak terapie má vypadat - každý terapeut, každý klient, každá situace je jiná. Ale existují společné rysy, které platí pro většinu terapií v České republice.

Co se stane na prvním sezení?

První sezení je jako první krok do neznámého domu. Terapeut tě přivítá, představí se, vysvětlí, jak bude sezení probíhat. Řekne ti, kolik trvá (obvykle 50-90 minut), jak často se budeme scházet (nejčastěji jednou týdně), a co znamená důvěrnost. Všechno, co řekneš, zůstane mezi tebou a terapeutem - to je nezbytná podmínka, aby ses mohl otevřít.

Nejde o to, aby terapeut hned věděl, co je špatně. Jde o to, aby pochopil, co je pro tebe špatné. Zadává otázky: Proč jsi přišel? Co tě trápí nejvíc? Jak se s tím zatím vyrovnáváš? Co bys chtěl změnit? Tyto otázky nejsou útok. Jsou výzva k přemýšlení. A nejsou to otázky, které mají jednu správnou odpověď. Ty odpovědi patří jen tobě.

Na prvním sezení se také uzavírá tzv. terapeutický kontrakt. To není papír, který podepíšeš. Je to neřečená dohoda: Ty přijdeš, mluvíš, pracuješ. Terapeut naslouchá, pomáhá, neřeší za tebe. Není to poskytovatel řešení. Je to průvodce, který ti pomůže najít cestu sám.

Co se děje v běžném sezení?

Po prvním sezení se většina terapií stává pravidelnou rutinou. Každé sezení začíná tím, že se terapeut zeptá: Co se ti stalo od našeho posledního setkání? To zní jednoduše, ale odpověď je často složitá. Můžeš mluvit o snu, který tě vyrušil. O konfliktu s kolegou. O tom, jak tě znovu zklamal přítel. Nebo o tom, že se cítíš prázdně a nevíš, proč.

Terapeut neříká: „To je špatně.“ Neříká: „Měl bys to udělat jinak.“ Místo toho se ptá: Co jsi cítil, když to nastalo? Kde jsi to v těle pocítil? Kdy jsi to už zažil dřív? Tím se začíná odhalovat vzor. Někdy se ukáže, že tě dnes trápí to samé, co tě trápilo v dětství - jen jiným obličejem.

Některé sezení jsou klidná. Mluvíš, terapeut naslouchá. Některá jsou bouřlivá. Pláčeš. Hněváš se. Vybíráš si slova, která jsi dlouho skrýval. To je normální. Terapie není o tom, aby sis cítil dobře všude. Je o tom, aby sis cítil pravdivě.

Terapeut může používat různé techniky. V kognitivně-behaviorální terapii se pracuje s myšlenkami: „Co si říkáš, když se cítíš špatně?“ V psychodynamické terapii se hledají kořeny v minulosti: „Kdo ti v dětství říkal, že jsi nevážný?“ V gestalt terapii se děje „tady a teď“: „Co teď cítíš, když o tom mluvíš?“ V humanistické terapii je hlavní nástroj empatie - prostě tě slyší, bez posouzení.

Co je významný moment v terapii?

Ne každé sezení je stejné. Některá jsou běžná, jiná se zapamatuje. Ty druhé se nazývají významné momenty. Jsou to okamžiky, kdy se něco zlomí. Když například řekneš: „Vždycky jsem musel být silný. A teď si uvědomuji, že jsem to nikdy nechtěl.“ Nebo když terapeut řekne: „Vypadá to, že se k nám snažíš přiblížit, ale hned se vzdaluješ. Je to známé?“

Tyto chvíle nejsou náhodné. Vznikají, když se objeví něco, co jsi dlouho potlačoval. Když se emocionální náboj zvýší. Když se přestaneš bránit. A právě tyto momenty jsou jádrem změny. Většina pokroku v terapii se odehrává v těchto okamžicích. Ne v těch, kdy jsi jen naslouchal.

Klíčový okamžik v terapii: klient pláče u okna, terapeut naslouchá s otevřenýma rukama, jemné stíny minulosti na zdi.

Kdo je terapeut a jak se vybírá?

Terapeut není „vševěd“. Je to člověk, který prošel minimálně čtyřletým akreditovaným vzděláváním, absolvoval vlastní terapii, a je registrován u České lékařské komory nebo České psychologické společnosti. Má teoretické znalosti, ale hlavně má zkušenosti. Ví, jak se chová lidská duše v boji, v strachu, v lásce.

Ale největší roli hraje shoda. Pokud se ti terapeut nelíbí, neznamená to, že terapie nefunguje. Znamená to, že ty a on se nevyhovujete. To je úplně normální. Některé terapeuty jsou klidní a měříci, jiní jsou horkokrevní a přímí. Některým se líbí, když se s nimi mluví o emocích, jiným se líbí, když se pracuje s konkrétními kroky.

Nikdy nezůstávej u terapeuta, který ti nevěří. Pokud se cítíš jako pacient, kterého musí „napravit“, nebo pokud se cítíš, že ti něco zakazuje, hledej jiného. Terapie funguje jen tehdy, když se cítíš bezpečně. A to je větší důležitost než jeho titul nebo metoda.

Jak dlouho to trvá a kolik to stojí?

Terapie není rychlá oprava. Je to proces. Krátkodobá terapie trvá 20-30 sezení, dlouhodobá může být i 50 nebo více. Průměrně to trvá 1-2 roky. Frekvence je obvykle jednou týdně. V některých fázích se může zvýšit na dvakrát týdně - například když procházíš krizí.

Ceny se pohybují od 800 do 2500 Kč za sezení. Průměr je kolem 1500 Kč. Záleží na zkušenostech terapeuta, místě a typu terapie. Některé pojišťovny pokrývají až 12 sezení ročně - ale pouze u terapeutů s lékařským diplomem a specializací v psychiatrické psychotherapii. Většina klientů platí z vlastní kapsy.

Je to drahé? Ano. Ale je to investice do toho, co máš nejcennější - do sebe. Pokud se rozhodneš pro terapii, nevzdávej to kvůli ceně. Hledej terapeuty, kteří nabízejí snížené sazby, nebo se podívej na centra při univerzitách. Většina terapeutů je ochotna najít řešení, když klient skutečně chce změnu.

Závěr terapie: klient odchází s dřevěným symbolem, terapeut stojí v dveřích, listy padají v podzimním světle.

Co se stane, když terapie skončí?

Terapie nekončí, když se ti lépe stane. Končí, když dosáhneš toho, co jsi chtěl. Nebo když se rozhodneš, že jsi hotový. Většina lidí ukončí terapii, když:

  • dosáhli cílů, které si stanovili (45 %)
  • se změnila jejich životní situace (10 %)
  • vyčerpali finanční prostředky (30 %)
  • nebyli spokojeni s terapeutem (15 %)

Když skončíš, terapeut ti pomůže připravit se na život bez pravidelných sezení. Zkusíš si uvědomit, co jsi se naučil. Jaké nástroje máš. Jak se budeš chovat, když se znovu objeví staré problémy. Terapie neznamená, že už nebudeš mít těžké dny. Znamená, že už nebudeš mít těžké dny osamělý.

Co terapie není

Terapie není:

  • řešení tvých problémů za tebe
  • lék, který ti dá nějaký recept
  • hovor o tom, jak si život měl být
  • způsob, jak se zbavit „špatné“ části sebe sama

Terapie je o tom, že se naučíš žít s tím, co je. S tím, co jsi. S tím, co ti bylo učiněno. S tím, co jsi sám udělal. A najít v tom smysl. Ne všechno se musí změnit. Některé věci se musí jen pochopit.

Terapie není o tom, aby ses stal dokonalým. Je o tom, abys se stal úplným.