Interpersonální terapie pro binge eating: Jak práce se vztahy přestává ovlivňovat jídlo

When you binge eat, it’s rarely just about hunger. More often, it’s about something deeper - a fight with your partner, loneliness after a move, or the weight of unresolved tension with your parents. Interpersonální terapie (IPT) pro záchvatovité přejídání není o tom, jak se máš jíst. Je to o tom, jak se máš vztahovat - a jak ty vztahy tě potlačují, když nevíš, jak to vyjádřit jinak.

Co je IPT a proč funguje u binge eating?

Interpersonální terapie vznikla v sedmdesátých letech jako léčba deprese, ale rychle se ukázalo, že stejné mechanismy platí i pro poruchy příjmu potravy. Když člověk přejídí, nejde jen o chutnou potravu. Jídlo je tam jako dočasný útěk - od smutku, od zlosti, od toho, že se necítíš slyšeným. IPT to chápe přesně tak: mezilidské problémy → negativní emoce → přejídání. A právě toto spojení je cílem terapie - přerušit ho.

Není to o tom, abys se naučil počítat kalorie. Není to o tom, abys se vyhnul cukru. Je to o tom, abys poznal, proč se k jídlu obracíš právě teď. Možná jsi před pár dny zavolal rodičům a nevěděl jsi, co říct. Možná tě přítelka zklamala a nemáš nikoho, komu bys to řekl. A tak se v noci vydáš do kuchyně, abys něco zacpal. IPT ti pomůže to vidět. Ne jako slabost. Ale jako signál.

Struktura terapie: Tři fáze, které změní tvůj vztah k jídlu

IPT pro binge eating není náhodná hovorová terapie. Je to strukturovaný 20-týdenní program s jasnými kroky. Každé sezení trvá 45-60 minut a probíhá v třech fázích.

• Počáteční fáze (1-3 sezení): Zde se nejedná o jídlo. Zde se mluví o tobě - o tom, jak jsi se dostal sem. Terapeut ti vysvětlí, jaký je vztah mezi tvojí emoce, vztahy a přejídáním. Získáš nástroj, jak to všechno pojmenovat. Například: „Když se cítím opuštěný, přejídem.“ Toto je klíč. Když to řekneš nahlas, už to není jen náhoda.
• Střední fáze (4-14 sezení): Teď se zaměříme na jednu z čtyř oblastí, které nejčastěji pohánějí přejídání: nevyřízené útraty (třeba rozvod), přechody v životě (nová práce, přestěhování), mezilidské rozpory (konflikty s rodinou nebo přáteli) nebo sociální izolace (nemáš nikoho, komu bys to řekl). Terapeut ti pomůže rozumět, jak tyto situace tě zatlačují. A pak společně vymyslíme, jak na ně reagovat jinak - bez jídla. Třeba tím, že si zavoláš kamaráda, nebo napišeš dopis, který nepošleš, ale který ti pomůže vyčistit hlavu.
• Ukončovací fáze (15-20 sezení): Teď už nejde o to, jak přestat přejídat. Jde o to, jak přestat být závislý na jídlu jako na bezpečné zóně. Vytvoříme plán, jak se vypořádat s budoucími výzvami. Co uděláš, když tě znovu zklameš? Jak se obrátíš k lidem, když se znovu cítíš sám? Tady se to všechno upevňuje. A tady se začínáš věřit, že to můžeš zvládnout i bez jídla.

IPT vs. CBT: Která terapie je pro tebe ta správná?

Často se slyší, že kognitivně behaviorální terapie (CBT) je „nejlepší“ pro binge eating. A je pravda, že CBT rychle snižuje frekvenci záchvatů. Ale CBT se zaměřuje na to, jak si měníš myšlenky o jídle, jak plánuješ jídelníčky, jak se učíš odmítnout hlad. To je výborné - ale jen pokud máš schopnost pracovat s těmito myšlenkami.

IPT je jiná. Nenechává tě přemýšlet o tom, co jíš. Nechává tě přemýšlet o tom, kdo jsi - když jíš. Studie z roku 2020 s 162 pacienty ukázala: obě metody jsou stejně účinné v redukci záchvatů. Ale IPT má jednu výhodu, kterou CBT nemá: vyšší přilnavost. 82 % lidí dokončí IPT, zatímco u CBT to je jen 76 %. Proč? Protože IPT nevyžaduje, abys se sám sebe kritizoval. Není to o tom, že „jsem slabý“ nebo „nemám sebekontrolu“. Je to o tom, že „můj vztah s matkou mě zatlačuje“ - a to je věc, kterou můžeš cítit, nejen analyzovat.

Pokud jsi někdy říkal: „Nemůžu o tom mluvit, je to příliš bolestné“ - IPT je pro tebe. Pokud jsi v CBT cítil, že tě terapeut „tlačí“ na změny, které se ti nezdají přirozené - IPT je pro tebe. Pokud jsi víceméně ztracený v tom, proč se k jídlu obracíš - IPT ti to pomůže najít.

Co říkají odborníci v České republice?

Prof. Hana Papežová z Centra poruch příjmu potravy na 1. LF UK v Praze říká: „IPT je často preferována pro pacienty s vysokou sebekritičností a nízkou sebehodnotou. Přímá práce s kognicemi může být pro ně příliš stresující.“

Co to znamená? Pokud ti každý záchvat přijde jako „příklad toho, jak jsi neúspěšný“, IPT ti dá prostor, abys to nebral na sebe. Můžeš říct: „Když jsem přejídl, nebylo to proto, že jsem špatný. Bylo to proto, že jsem se cítil ztracený po rozhovoru s bratrem.“ Tady se neřeší, jestli jsi „dobrý člověk“. Řeší se, co tě zatlačuje.

Na druhou stranu, Dr. Jan Albrecht upozorňuje: „IPT nemá dostatečnou důkazovou základnu pro pacienty s těžkou obezitou (BMI > 40).“ To znamená: pokud máš velmi vysokou hmotnost a zároveň záchvaty, může být vhodnější kombinace CBT a léků. IPT sama o sobě neřeší hmotnost. Řeší příčinu přejídání. A to je důležité rozdíl.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na českém fóru Poruchy příjmu potravy - Podpora uživatelka Marie_CZ napsala: „Po 12 sezeních IPT jsem konečně pochopila, jak mé konflikty s matkou ovlivňují mé jídlo. Záchvaty přestaly, ale trvalo mi 6 měsíců, než jsem začala vidět výsledky.“

Uživatel Petr_1985 na Redditu řekl: „IPT mi pomohla vyřešit problémy s přáteli, které jsem přejídáním utlumoval, ale na počátku jsem měl pocit, že to nefunguje, protože se nemluvilo přímo o jídle.“

To je klíč. IPT se nezaměřuje na jídlo. A to je přesně to, co mnohým lidem chybí. Přijde jim, že to „nepomáhá“, protože nevidí okamžitou změnu v chování. Ale změna se děje v hloubce. V tom, jak začínáš komunikovat. V tom, jak začínáš říkat: „Potřebuji být slyšený.“ A až to začneš dělat, jídlo už není potřeba.

Naopak, AnetaK z Facebooku řekla: „U IPT jsem byla 20 sezení, ale protože terapeutka nepracovala s mými traumaty z dětství, skončila jsem s relapsem po 3 měsících.“ Tady je důležité: IPT nepracuje s traumaty z dětství. Je to terapie současnosti. Pokud máš hluboké zranění z dětství, IPT sama o sobě nestačí. Potřebuješ traumato-orientoovanou terapii. IPT je pro to, co se děje teď.

Jak začít v České republice?

IPT je hrazena z veřejného zdravotního pojištění, ale jen na specializovaných pracovištích. V ČR je to například Centrum poruch příjmu potravy na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, nebo podobná centra v Brně a Ostravě. Cena za sezení se pohybuje mezi 800 a 1500 Kč, ale pokud splňuješ kritéria poruchy záchvatovitého přejídání (záchvaty 1-13x měsíčně po dobu 3 měsíců), můžeš být hrazen.

Největší překážkou je čekání. Průměrná doba na začátek terapie je 3-6 měsíců. Pokud chceš rychlejší přístup, zvažte nový pilotní projekt telehealth IPT, který Ministerstvo zdravotnictví spustilo v lednu 2023. Zkouší se v Praze, Brně a Ostravě - a můžeš se k němu přihlásit přes svého lékaře.

Je důležité: nezačínej s dietou. Cleveland Clinic v roce 2023 varuje: „Omezení příjmu potravy může zhoršit přejídání.“ IPT funguje jen tehdy, když přestaneš sám sebe trestat. Nejde o to, jak máš jíst. Jde o to, jak máš žít.

Co získáš, když to zkusíš?

Podle průzkumu z Prahy 2022:

• 87 % pacientů lépe identifikuje mezilidské spouštěče přejídání
• 76 % se naučí efektivněji komunikovat
• 68 % získá strategie pro řešení konfliktů

Nechceš to, aby ti někdo řekl, že máš být „lepší“. Chceš to, aby ti někdo řekl: „Rozumím, proč jsi to udělal. A teď můžeme společně najít jiný způsob.“

Co je další krok?

Pokud se cítíš, že jídlo je tvůj jediný způsob, jak vyjádřit to, co nemůžeš říct - zvaž, jestli by IPT mohla být tím, co ti chybí. Nejsi „ztracený“. Jsi jen někdo, kdo nikdy neměl prostor, aby řekl: „Je mi to špatně.“

IPT ti to dá. Ne hned. Ale skutečně. A to je víc než jen přestat přejídat. To je začít žít bez toho, aby jídlo bylo tvou jedinou řečí.