Hypnoterapie a ericksonovská hypnoterapie: Jak pracovat s nevědomím v terapii

Klasická hypnóza, jak ji známe z filmů, funguje přímo. Terapeut říká: „Teď se tvoje ruka zvedne.“ Nebo: „Zapomeneš na bolest.“ To funguje - ale jen pokud klient přijme autoritu terapeuta. V Česku je tento přístup nejvíce reprezentován prací Stanislava Kratochvíla, který popisuje hypnózu jako „dočasný stav, ve kterém můžete prožívat sugestované zážitky jako skutečné“. To znamená, že když vám terapeut řekne, že vaše ruka je těžká, vaše tělo si to věří. A to je silné. Ale není to všechno.

Ericksonovská hypnóza: Když neříkáte „musíš“, ale ptáte se „co se ti líbí?“

Milton Erickson, americký psychiatr, který přežil polio a byl téměř paralyzován, pochopil jednu věc: lidé nechtějí být řízeni. Chceme být vedeni - ale sami si vybrat cestu. Tak vytvořil přístup, který se liší od klasického hypnózy jako den od noci.

Erickson neříkal: „Zapomeň na traumatum.“ Říkal: „Představ si, že jsi v lodi, která pluje po řece. Některé vlny jsou klidné, jiné třesou. Která vlna ti teď připomíná ten den?“ To není přímá sugestie. To je metafora. To je příběh. A on se neptá: „Co ti chybí?“ Ale: „Co se ti na tom líbí?“

U klientky, která po autonehodě přišla o dítě a vyvinula sociální fóbii, se ericksonovský terapeut neptal, proč se bojí lidí. Ptal se: „Co ti dělalo, že jsi se cítila bezpečně?“ Odpověď: „Fotografovala jsem.“ A tak se začalo s tím, že si představovala, jak drží fotoaparát - a jak ho pomalu odloží. Nebylo to „odstranění fóbie“. Bylo to „nalezení vlastní síly“.

Ericksonovská hypnóza neřeší symptom. Vytváří prostor, kde klient najde svůj vlastní způsob, jak ho překonat. Je to jako vytvořit mapu, kde už jste byli - ale nikdy jste si ji nevšimli.

Rozdíly v praxi: Přímá sugestie vs. nepřímý příběh

Když se podíváte na oba přístupy, je to jako porovnávat dřevěný kladivo a šroubovák. Oba mohou něco upevnit. Ale jinak.

• Klasická hypnóza: Terapeut říká, co má klient udělat. Používá jasné, přímé příkazy. Vhodná pro bolest, úzkost, fyzické napětí. Rychlejší výsledky, ale vyžaduje důvěru v terapeuta.
• Ericksonovská hypnóza: Terapeut vypráví příběh, používá metaforu, nečeká na odpověď - a přesto vede. Vhodná pro traumata, sebevědomí, vztahy. Pomalejší, ale hlubší. Klient není „předmětem“, ale spolupracovníkem.

Podle studie z roku 2023 publikované na hypnonidra.cz, 78 % klientů v Česku preferuje kombinaci obou přístupů. Proč? Protože někdy potřebujete příkaz: „Dej ruku dolů.“ A někdy potřebujete příběh: „Představ si, že jsi pták, který se naučil létat znovu.“

Práce s traumatem: Proč ericksonovská hypnóza často funguje lépe

Práce s traumatem je jako chodit po hraně. Příliš rychle - a zraníte. Příliš pomalu - a nic se nestane. Klasická hypnóza se snaží „zakrýt“ bolest. Ericksonovská se snaží „přeměnit“ její význam.

Uživatel „PetrHypno“ na Redditu popsal, jak se mu podařilo překonat claustrofóbii, kterou vyvinul po uvěznění v lékárně. Terapeut mu řekl: „Představ si, že jsi v tunelu. Každá část má jinou barvu. Když přijdeš k červené, přemýšlej o tom, co jsi cítil v 12 letech. Když přijdeš k modré, přemýšlej o tom, kdo tě vždycky chránil.“

Neřekl mu: „Neboj se.“ Řekl mu: „Co si pamatuješ?“

Na druhé straně uživatelka „AnonymniTerapie“ na Facebooku řekla: „Po 8 sezeních klasické hypnózy jsem necítila žádný pokrok. Teprve když jsem přešla na ericksonovský přístup, začala jsem pochopovat, proč jsem se tak strašně bála.“

Proč? Protože trauma nejde „odstranit“. Jde ho přežít. A k tomu potřebujete své vlastní nástroje. Ericksonovská hypnóza je jako výroba nástroje - ne jeho odstranění.

Co říkají odborníci a jaký je stav v Česku?

Michael Yapko, světově známý odborník, říká: „Hypnóza není technika. Je to komunikace.“ A to je klíč. Nejde o to, jak hlubokou hypnózu získáte. Jde o to, jak dobře rozumíte tomu, co klient skutečně potřebuje - a jak mu pomůžete to najít.

V Česku se situace mění. Podle Českého svazu psychoterapeutů (duben 2024) je zde 382 certifikovaných hypnoterapeutů - o 47 % více než v roce 2018. Z nich 68 % používá kombinaci klasické a ericksonovské hypnózy. To není náhoda. Je to odpověď na potřebu klientů.

Na druhé straně Dr. Pavel Kopecký z AV ČR upozorňuje: „Mnoho praktikujících v Česku nemá dostatečné vzdělání.“ A to je riziko. Když někdo používá přímé sugesce s klientem, který má traumatum, může to způsobit další zranění. Ne každý, kdo řekne „zavři oči a relaxuj“, je kvalifikovaný terapeut.

Standardy české asociace pro hypnózu vyžadují 180 hodin teorie a 80 hodin supervize. To je dlouhá cesta. A je to správná cesta. Protože hypnóza není „technika na výrobu šťastných lidí“. Je to nástroj pro hlubokou změnu - a takové změny vyžadují zodpovědnost.

Kde se hypnóza používá dnes - a kam směřuje?

V roce 2023 se v Česku 42 % klientů obracelo na hypnózu kvůli úzkosti, 28 % kvůli traumatu, 15 % kvůli bolesti. To je jasný signál: lidé hledají hlubší řešení než léky nebo jen hovory.

Nové trendy? Kombinace s EMDR. Univerzita Karlova v roce 2025 spustí první certifikační program „Klinická hypnóza a práce s traumatem“. To je významný krok. Znamená, že hypnóza se přesouvá z oblasti „alternativních metod“ do oblasti klinické praxe.

Michael Yapko říká, že budoucnost leží v personalizaci. Neexistuje „jedna hypnóza pro všechny“. Existuje hypnóza, která odpovídá vaší neurologii, vašemu příběhu, vašim zdrojům. A to je to, co ericksonovská hypnóza nejlépe umí.

Co si pamatovat, když hledáte terapeuta

Nejde o to, jestli je terapeut „klasický“ nebo „ericksonovský“. Jde o to, jestli vás slyší.

Pokud vám terapeut říká: „Zapomeň na to.“ - a neptá se, proč to pro vás vůbec má význam - jděte dál.

Pokud vám říká: „Co se ti na tom líbí?“ - nebo: „Jak by to mohlo vypadat, kdyby to bylo jinak?“ - pak jste na správné cestě.

Nejde o to, jak rychle se vám „zlepší“. Jde o to, jestli se vám začne líbit, jak se sami cítíte.

Je hypnóza bezpečná?

Ano - pokud je používána správně. Neexistuje žádný případ, kdy by někdo během hypnózy „ztratil kontrolu“. Neexistuje žádný případ, kdy by někdo „vstoupil do jiného světa“. Hypnóza není výlet do jiné reality. Je to výlet do vlastní.

Dr. Tomáš Vohánka z UK varuje: „Bez vědeckého základu může hypnóza vytvářet falešné vzpomínky.“ A to je pravda. Pokud terapeut používá příliš přímé sugesce - například: „V dětství jsi byl zneužíván.“ - může to vytvořit vzpomínku, která nikdy neexistovala.

Proto je důležité: vybírejte terapeuta s výukou, certifikací a zkušenostmi s traumatem. A pokud se vám něco nezdá - řekněte to.

Co si můžete dělat sami

Nemusíte čekat na terapeuta, abyste začali pracovat s nevědomím. Každý den, kdy si sednete a necháte myslet, co vás trápí - to je už začátek. Když se zeptáte: „Co se mi na tom líbí?“ - už jste v ericksonovském přístupu. Když si představíte, že jste v lodi, která pluje po řece - už jste v hypnóze.

Hypnoterapie není o tom, aby vás někdo „napravil“. Je o tom, abyste se naučili slyšet sami sebe.