Adlerovská psychoterapie: Jak individuální psychologie a životní styl ovlivňují naše vztahy a sebevědomí

Adlerovská psychoterapie: Jak individuální psychologie a životní styl ovlivňují naše vztahy a sebevědomí pro, 30 2025

Adlerovská psychoterapie není jen další metoda, jak se vypořádat se stresem nebo úzkostí. Je to cesta, která vás přivádí k otázce: proč děláte to, co děláte? Ne proto, že vás něco v minulosti zranilo, ale proto, že jste si nějakým způsobem vybrali cíl, který vám má pomoci cítit se důležitější, silnější, přijatější. Tento přístup, založený na pracích Alfreda Adlera, se od psychoanalýzy liší v základu: nezkoumá, co vás dělá, ale proč se snažíte být něčím jiným.

Co je vlastně individuální psychologie?

Alfred Adler, rakouský lékař a psycholog, který v 19. století pracoval ve Vídni, nebyl nikdy ten, kdo se bál mluvit o lidské síle. Narodil se slabým, nemocným dítětem, cítil se v tíži vůči svému silnějšímu bratrovi - a už ve čtyřech letech se rozhodl, že bude lékařem. Ne proto, že měl rád nemocné, ale proto, že chtěl překonat svůj pocit méněcennosti. To byl jeho výchozí bod - a z něj vyrostla celá teorie.

Individuální psychologie nevidí člověka jako souhrn rozdělených částí - id, ego, superego. Nevidí ho jako oběť minulosti. On vidí člověka jako jednotu. Každý z nás funguje jako celek. Všechny naše myšlenky, emoce, chování - všechno slouží jednomu cíli. A ten cíl není vždy vědomý. Často je to jen hluboká potřeba: „Chci být v pořádku. Chci být důležitý. Chci patřit.“

Životní styl: váš osobní scénář

Adler říkal, že každý z nás si už v dětství vytvořil životní styl. To není jen zvyk nebo návyk. Je to váš vnitřní návod, jak vnímat svět, jak reagovat na výzvy, jak získávat cítění důležitosti. Když jste jako dítě viděli, že rodiče dávají pozornost jen tomu, kdo je nejlepší ve škole, můžete si vybudovat životní styl, který říká: „Jsem důležitý jen tehdy, když jsem nejlepší.“ Když jste byli často ignorováni, můžete se naučit: „Musím být neustále na pozornosti, jinak mě nikdo nevidí.“

Tento životní styl se nezmění jen tak. Není to něco, co si můžete přečíst v knize a okamžitě odstranit. Je to jako software, který běží v pozadí vaší mysli - a většinou ani nevíte, že existuje. Terapeut v Adlerovské psychoterapii se ptá: „Kdy jste poprvé cítil, že jste méněcenný?“ Ne proto, aby se vrátil k minulosti, ale proto, aby našel vzor. Když si klient vzpomene, že ho v devíti letech vysmáli, když se pokusil hrát na klavír, a od té doby se vyhýbal hudbě, terapeut neříká: „To je traumata.“ Říká: „To je váš životní styl. A teď se podíváme, jak vás ten styl omezuje dnes.“

Sociální zájem: klíč k pohodě

Adler říkal, že psychické zdraví není otázkou toho, jak dobře znáte své pocity. Je to otázka toho, jak dobře dokážete spolupracovat s ostatními. To, co nazývá sociální zájem, není jen „být přátelský“. Je to schopnost cítit, že patříte k něčemu většímu, že vaše existence má smysl pro někoho jiného. Když máte sociální zájem, nejste jen vlastní centrum světa. Můžete vidět, že jiný člověk má své potřeby, své bolesti - a můžete s nimi spolupracovat, místo aby se to stalo soupeřením.

Uživatel Pavel z českého fóra psychopomoc.cz popsal, jak mu terapeut pomohl pochopit, že jeho potřeba být vždy „správný“ ve vztazích vycházela z dětského pocitu, že „když jsem se spletl, nikdo mě nezvládal“. Když začal pracovat na sociálním zájmu, přestal se snažit „mít pravdu“ a začal se ptát: „Co potřebuje on?“ A najednou se jeho vztahy změnily. Ne proto, že se naučil „techniky komunikace“, ale proto, že změnil svůj cíl - z „být přijat“ na „být součástí“.

Dva lidé v klidné terapeutické místnosti, kteří se navzájem slyší a chápou.

Co dělá terapeut v praxi?

Adlerovský terapeut nejde do sezení s návodem, jak „vyřešit“ úzkost nebo deprese. Jde tam s otázkami. Prvních pět sezení je věnováno budování vztahu - ne jako „specialista“, ale jako rovný. Terapeut je vřelý, přijímající, bez soudů. Ví, že když klient cítí, že je přijatý, začne mluvit. Až potom se přechází k sběru informací: jaké byly rané vzpomínky? Kdo vás v dětství podporoval? Kdo vás zneužíval? Kde jste se cítili bezmocní?

Nejčastější metoda se jmenuje encouragement - povzbuzování. To není „děláš to skvěle!“ To je: „Vidím, že jsi přišel sem, i když jsi se bál. To je odvaha. A ty odvahu máš.“ Toto povzbuzení není lichotění. Je to přiznání skutečnosti: „Máš sílu. Jen jsi ji zapomněl.“

Terapeut se neptá: „Proč jsi se tak chovával?“ Ptá se: „Co jsi chtěl dosáhnout tímto chováním?“ Když klient řekne: „Když jsem se zlobil na ženu, chtěl jsem, aby se o mě starala.“ Terapeut neříká: „To je nezdravé.“ Ptá se: „A co jsi získal?“ A pak: „Co bys mohl získat jinak?“

Pro koho je Adlerovská psychoterapie nejlepší?

Není to metoda pro každého. Pokud hledáte rychlé řešení - třeba techniku, jak přestat přejídat, nebo jak se zbavit úzkosti do pěti sezení - můžete být zklamáni. Adlerovská psychoterapie není návod. Je to cesta. A ta trvá.

Nejlépe funguje u lidí, kteří:

  • cítí, že se neustále snaží dokazovat, že jsou důležití
  • mají problémy s vztahy - neustále se cítí opuštění, ignorovaní nebo přehlížení
  • jsou příliš sebeoprávnění a neumí přiznat, že potřebují druhé
  • se cítí „méněcenní“ vůči ostatním - i když jsou úspěšní
  • chtějí pochopit, proč se vždycky dostávají do stejných situací

Podle průzkumu České asociace klinických psychologů z roku 2022, kde bylo dotazováno 150 klientů, 82 % lidí, kteří prošli Adlerovskou terapií, hlásilo zlepšení sebevědomí. 76 % řeklo, že se jim zlepšily sociální dovednosti. A 78 % hodnotilo terapii jako „velmi nebo spíše užitečnou“.

Strom s kořeny tvaru lidských rukou a větvemi tvořícími propojené ruce.

Co je na tomto přístupu největší výzva?

Největší kritika je ta, že „životní styl“ je příliš vágní. Není to měřitelná veličina jako úroveň serotoninu. Neexistuje test, který by řekl: „Tvoje životní styl skóre je 7/10.“ Někteří kognitivní terapeuti říkají: „To není věda.“ Ale Adler by odpověděl: „Lidský život není laboratorní experiment.“

Je pravda, že Adlerovská psychoterapie nemá tolik klinických studií jako kognitivně-behaviorální terapie. Ale má jinou sílu: člověk se cítí viděný. Není to o tom, jak se chováte. Je to o tom, proč se chováte. A když to pochopíte, změna přijde sama.

Veřejné přijetí se zvyšuje. V Česku tvoří Adlerovská psychoterapie asi 5-7 % trhu - stabilní podíl posledních deset let. Ale v posledních letech se objevují nové aplikace: „Adlerovská terapie pro digitální generaci“, která se zabývá izolací způsobenou sociálními sítěmi, nebo integrace s pozitivní psychologií. V roce 2023 byla publikována prognóza, že podíl bude do roku 2027 stoupat na 8-10 %. Proč? Protože lidé unavují z „návodů“ a chtějí pochopit sebe.

Co se změní, když začnete pracovat s tímto přístupem?

Nechcete se jen „cítit lépe“. Chcete se změnit. A změna v Adlerovské psychoterapii není v tom, že se naučíte nové myšlenky. Je v tom, že přestanete být vězněm svého vlastního příběhu.

Představte si, že jste celý život věřili: „Když budu dokonalý, budu přijatý.“ A teď se vám podaří pochopit, že ten příběh vás vlastně nechává být sám. Že dokonalost vás odtrhuje od ostatních. A když přestanete být „dokonalý“, můžete začít být „pravý“. A právě v pravosti je skutečná přijatost.

Adlerovská psychoterapie vás nechce změnit. Chce vás připomenout - k tomu, co jste vždycky byli: jedinečný, schopný, součást něčeho většího. Stačí si to vzpomenout.

Co je rozdíl mezi Adlerovskou psychoterapií a Freudovou psychoanalýzou?

Freudova psychoanalýza se zaměřuje na nevědomé impulsy, hlavně sexuální a agresivní, a považuje člověka za oběť minulosti. Adlerovská psychoterapie se zaměřuje na cíle, které člověk vytváří - a říká, že lidé jsou tvůrci svého osudu. Zatímco Freud hledal kořeny v minulosti, Adler hledal smysl v budoucnosti. Freud říkal: „Co tě dělá?“ Adler se ptal: „Co chceš dosáhnout?“

Je Adlerovská psychoterapie vhodná pro děti a dospívající?

Ano, a je dokonce velmi často používána ve školách a v rodinné terapii. Děti často neumí slovy vyjádřit své potřeby, ale jejich chování ano. Adlerovský terapeut sleduje, jak dítě hledá přijetí - jestli je příliš klidné, jestli je neustále na pozornosti, jestli se vyhýbá spolužákům. Cílem není „napravit“ chování, ale pochopit, jaký životní styl se u dítěte tvoří, a pomoci mu najít zdravější způsoby, jak cítit důležitost. Mnoho škol v Česku používá Adlerovy principy v prevenci bullyingu a v rozvoji sociálních dovedností.

Může Adlerovská psychoterapie pomoci při rozvodu nebo problémech ve vztahu?

Ano, a to často hlouběji než jiné metody. Vztahy selhávají nejen kvůli konfliktům, ale kvůli nevyřešeným životním stylům. Když jeden partner potřebuje být „silný“, a druhý „přijatý“, ale oba se snaží o to stejné - vztah se stává soubojem. Adlerovský terapeut pomáhá oběma stranám pochopit, že jejich chování není „proti sobě“, ale „kvůli sobě“. Když začnou vidět, že jejich hlavní potřeba je „být důležitý“, a ne „mít pravdu“, mohou začít hledat společné cíle - a ne jen záchranné manévry.

Je potřeba mít psychologické vzdělání, abych se stal Adlerovským terapeutem?

Ne, ale potřebujete profesionální vzdělání. V Česku se certifikace provádí přes Českou asociaci adlerovských psychoterapeutů (CAAP). Vyžaduje se minimálně 200 hodin teoretického vzdělání, 150 hodin supervize a praktické zkušenosti. Terapeut musí umět anamnestické dotazování, analyzovat životní styl a používat metodu encouragementu. Nejde o „všechno, co se naučíš z knihy“. Jde o hluboké porozumění lidskému chování a schopnost být přítomný, bez soudů.

Proč se Adlerovská psychoterapie nezvýšila v populárnosti jako kognitivně-behaviorální terapie?

Protože není „technická“. KBT nabízí jasná pravidla: „Když cítíš úzkost, dělej tohle.“ Adlerovská psychoterapie je složitější - neříká, co dělat, ale jak myslet. To je pomalejší proces. V systému, který chce rychlé výsledky, je to nevýhoda. Ale v době, kdy lidé hledají smysl, ne jen řešení, je to přesně to, co potřebují. A právě proto se její podíl na trhu pomalu, ale jistě zvyšuje.