Syndrom vyhoření: Co je to, jak ho rozpoznat a co s ním dělat

syndrom vyhoření, je stav dlouhodobého emocionálního, fyzického a mentálního vyčerpání způsobeného přetížením, často ve vztahu k práci, ale také v rodině nebo péči o druhé. Also known as emocionální vyčerpání, it isn't just being tired—it's when you feel empty, disconnected, and like nothing you do matters anymore. V Česku ho trpí každý pátý pracující, ale mnozí ho považují jen za dočasnou únava, která ustoupí, až si odpočinou. To není pravda. Syndrom vyhoření se neodstraní odpočinkem – vyžaduje změnu vztahu k sobě, k práci a k tomu, co pro vás znamená úspěch.

Nejčastěji ho provází emocionální vyčerpání, stav, kdy už nemáte energii ani na to, abyste se cítili soucitně k ostatním. Začnete se cítit jako robot, který jen plní úkoly, aniž byste cítili smysl. Pak přichází pracovní únavy, nejen fyzická, ale hlavně psychická – když se na práci díváte jako na něco, co vás ničí, a ne jako na něco, co vás naplňuje. A nakonec přijde ta nejhorší část: pocit, že jste se ztratili. Nevíte, kdo jste, co chcete, proč jste to všechno začali. Tohle už není jen stres. To je syndrom vyhoření.

Co s tím dělat? Někdo říká, že stačí odpočinek. Ale odpočinek bez změny systému jen způsobí, že se vrátíte zpět do stejného kola. Psychoterapie je jediná cesta, která vás naučí rozpoznat, kde se vaše hranice překračují, proč se necítíte dostatečně hodný, a jak se znovu spojit s tím, co vás opravdu živí. Nejde o to, jak moc pracujete – jde o to, jak si s tím žijete. V našich článcích najdete, jak se syndrom vyhoření projevuje v konkrétních životech – u rodičů, u zdravotníků, u lidí, kteří se snaží být všem dobrí. Najdete i to, jak se s tím vypořádávat, když už je pozdě, a jak se zase začít cítit jako člověk – ne jako stroj, který musí fungovat bez přestávky.