Hranice v terapii: Kdy jsou potřeba a jak je chránit

When working with hranice v terapii, jsou to jasná, respektovaná pravidla, která oddělují terapeuta od klienta a umožňují bezpečnou práci s citlivými tématy. Also known as termínové hranice, it neznamená chladnost, ale opak – pečlivě vytvořený prostor, kde se může objevit pravda bez obavy o ztrátu kontroly nebo přetížení. Bez nich terapie přestává být terapií a přeměňuje se na poměr, který může ublížit oběma stranám. Když terapeut překračuje hranici – třeba tím, že se stane přítelem, zasahuje do osobního života nebo sdílí své vlastní problémy – klient ztrácí jasný bod odkazu. Neví, jestli je to terapie, nebo něco jiného. A právě v tomto prostoru se rodí závislost, zneužití nebo pocit zrady.

Hranice v terapii nejsou jen o tom, co se nesmí, ale o tom, co se může. Když je jasně stanovené, že sezení trvá 50 minut, že se nekontaktuje mimo hodinu a že se neřeší osobní vztahy mimo kancelář, klient si může dovolit být zranitelný. Ví, že když vyjde z místnosti, nebude muset řešit, co terapeut o něm myslí. Tady se projevuje přenos, jev, kdy klient přenáší na terapeuta pocity z minulých vztahů – třeba z rodičů nebo závislých partnerů. Also known as projekce, it je přirozená součást terapie, ale bez hranic se může změnit v katastrofu. Když terapeut nezachová hranici, přenos se nezpracuje – zůstane v kruhu. A to je přesně to, co se snažíme překonat.

Hranice jsou zvláště důležité u lidí s hraniční poruchou osobnosti, která často zahrnuje extrémní strach z opuštění, nesoustředěné identity a nestálé vztahy. Also known as BPD, it znamená, že klient může terapeuta považovat za svého jediného záchranáře – a když se hranice někdy zpřísní, může to vypadat jako zrada. To neznamená, že by měl terapeut být nezaujatý nebo chladný. Naopak – hranice umožňují, aby byl přítomen, ale ne příliš. Aby mohl pomoci, ne záviset. V Česku je mnoho terapeutů školených v TFP nebo schémové terapii, které právě na těchto hranicích staví celou léčbu. Když je hranice jasná, klient může začít rozlišovat, kde končí jeho staré vzory a kde začíná nová realita.

Nejde o to, aby terapeut byl dokonalý. Jde o to, aby byl konzistentní. Když přijdeš na sezení, víš, že ti nebude posílat zprávy o půlnoci. Když se rozloučíš, víš, že se nezhroutí, když ti řekneš, že jsi z toho unavený. A když se něco změní – třeba kvůli dovolené – víš, že ti to vysvětlí předem. To je ta jistota, která umožňuje změnu. V této sbírce najdeš články, které se dotýkají přesně těchto tématických oblastí: jak se hranice tvoří, co se stane, když se rozbijí, jak se s nimi pracuje u traumatu nebo hraniční poruchy, a proč některé terapie bez nich prostě nefungují. Nejde o teorii. Jde o to, abys věděl, kdy je čas odejít, kdy změnit terapeuta a proč některé vztahy v terapii nikdy neměly být vůbec začaty.