Úvodní anamnéza: Co se skrývá za prvním sezením s terapeutem

Úvodní anamnéza je úvodní anamnéza, první systematický rozhovor mezi klientem a terapeutem, který slouží k shromáždění klíčových informací o životě, příznacích a kontextu problému. Also known as počáteční vyšetření, it is not a formality—it’s the foundation of everything that comes next. Mnoho lidí si myslí, že jde jen o vyplnění papírů nebo o odpovědi na otázky typu „jak se cítíte?“. Ale to je jen povrch. Skutečně se tam hledá, proč jste přišli, co vás tlačí, jak se vaše příběhy tvořily, a jaké vztahy vás formovaly.

Na prvním sezení terapeut neřeší váš problém – sleduje, jak ho popisujete. Zda používáte slova jako „vždycky“ nebo „nikdy“, kde se zastavíte, co vynecháte, jaký hlas máte, když mluvíte o rodičích nebo o vztazích. To je terapeutický proces, systémový přístup, který vychází z pochopení jednotlivce v kontextu jeho života, vztahů a historie. A to vše se začíná právě tímto rozhovorem. Nejde o to, abyste byli „správně“ nebo „dostatečně zranění“. Jde o to, abyste byli přítomní. Váš příběh není na testu – je to vaše realita, a terapeut ji slyší jako první.

Co se obvykle shromažďuje? Věk, vzdělání, rodinná historie, zdravotní předpoklady, předchozí terapie, aktuální příznaky, podpora kolem vás, ale také to, co nikdo jiný neví. Například: jaký je váš vztah k tichu, když někdo mlčí? Nebo jak reagujete, když vás někdo zeptá: „A co potřebujete?“ To jsou věci, které se neptají v nemocnicích. Ale v terapii – tyto věci řeší.

Úvodní anamnéza je také shromažďování informací, důvěrný a strukturovaný proces, který umožňuje terapeutovi pochopit, jaký přístup bude pro vás nejúčinnější. Někdo potřebuje rychlou pomoc – třeba kvůli krizi. Někdo potřebuje čas, aby se podíval hlouběji – třeba kvůli dlouhodobému pocitu prázdnoty. A někdo potřebuje, aby mu někdo řekl: „To, co prožíváš, je platné.“ Tady se to děje. Bez posouzení. Bez soudů. Jen s pozorností.

Pokud jste přišli kvůli úzkosti, deprezi, trauma nebo jen proto, že vám něco chybí – úvodní anamnéza je místo, kde se to všechno začíná srovnat. Neřeší se, jestli jste „dostatečně špatní“ nebo „dostatečně dobrý“. Řeší se, jestli jste připravení – ne na vyléčení, ale na pochopení. A to je víc než jen první krok. Je to první příležitost, kdy někdo opravdu slyší, co říkáte – i když to neříkáte přímo.

Co najdete v článcích níže? Příběhy o tom, jak se úvodní anamnéza liší u dětí a dospělých, jak se chová terapeut, když klient mlčí, jak se v Česku s tím vypořádávají centra pro závislosti, nebo jak rodinná terapie přijde s celou rodinou – ne jen s jednou osobou. Některé články ukazují, jak se všechno změní, když se na první sezení neptají na příznaky, ale na přání. A jak někdy stačí jen jedna otázka, aby se celý proces otočil.