Online vs osobní terapie: Která je pro tebe lepší?

When you're deciding between online terapie, psychoterapeutická pomoc, kterou dostáváš přes videohovor nebo chat, bez nutnosti cestovat a osobní terapie, sezení v kanceláři terapeuta, kde sedíte proti sobě a cítíte přítomnost druhého člověka, nejde jen o pohodlí. Jde o to, co ti skutečně pomůže zacílit ten hluboký vnitřní náladový štěrbinu, kterou už dlouho nosíš. Mnoho lidí si myslí, že online terapie je jen levnější verze – ale to není pravda. Je to jiný nástroj, s jinými silami a slabostmi.

Pro některé lidi je online terapie jediná možnost. Když máš úzkost, která tě drží doma, když se bojíš vyjít ven, když ti cesta na terapii trvá dvě hodiny a vracíš se unavený a vyčerpaný – online ti může dát šanci, kterou jinak nemáš. V Česku už více než třetina lidí, kteří začali s terapií, volí online. A nejde jen o mladé. Mnoho rodičů, kteří se starají o nemocného příbuzného, nebo lidí s prací, která je přesunuje po celém kraji, si online terapii vybírají proto, že funguje. Ale zároveň: když potřebuješ hlubokou práci s trauma, když tě něco zatížilo tak, že nemůžeš mluvit, když se cítíš ztracený a potřebuješ, aby ti terapeut řekl: „Vidím, jak se ti to děje“ – tam ti chybí přítomnost. Tam ti chybí ten pohled, ten tichý pohyb rukou, ten zády, který ti říká: „Jsem tady.“ To se nedá přenést přes obrazovku.

Terapeutický vztah není jen o slovech. Je o tom, jak se chováš, když si sedneš na židli, jak dýcháš, když říkáš něco těžkého. V osobní terapii terapeut vidí, jak ti ruce ztuhnou, jak se ti zvýší hlas, jak se otočíš od něj. V online terapii to ztrácíš. Ale na druhou stranu – v online terapii můžeš mluvit z postele, z auta, z kuchyně. Můžeš mít v ruce kávu, můžeš mít na sobě pyžamo. A někdy to přesně potřebuješ. Nejde o to, která je lepší. Jde o to, která ti umožní mluvit. A to je všechno.

Co najdeš tady? Příběhy lidí, kteří přešli z online na osobní – a naopak. Co dělají terapeuti, když vidí, že klientovi online nefunguje. Jak si vybrat terapeuta, který umí oba přístupy. A proč některé problémy – jako trauma, poruchy příjmu potravy nebo hraniční porucha osobnosti – vyžadují osobní přítomnost. Tady není žádný pravidlo. Jen reálné zkušenosti. A tvoje.