Monitoring v psychoterapii: Co to je a proč je důležitý

Monitoring v psychoterapii je monitoring, systémové sledování pokroku a změn během terapeutického procesu. Also known as terapeutické sledování, it je nejen o zápisu, kolikrát jste plakali nebo kolik hodin jste spali – je to o tom, jak se mění vaše reakce, myšlenky a chování v reálném životě. Mnoho lidí si myslí, že terapie je jen o hovoru, ale skutečná změna se děje tam, kde se to projevuje – doma, na práci, ve vztazích. A to je přesně tam, kde monitoring začíná.

Monitoring není jen pro lidi s chronickými poruchami. I když jste na terapii kvůli úzkosti před prezentací, nebo kvůli tomu, že se po rozchodu neumíte vyspat, vašemu terapeutovi stačí vědět: kdy se vám to zhoršilo? Kdy jste se cítili lépe? Co se stalo před tím, než jste se rozzlobili? Tady přichází na řadu krizová intervence, rychlá podpora v okamžiku, kdy se situace zhroutí – ale i dlouhodobý monitoring, který ukazuje, jestli se tyto krize opakují nebo zmizely. V Česku se často předpokládá, že terapie funguje jen tehdy, když se něco „vylečí“. Ale často stačí jen pochopit, proč se něco opakuje – a to je právě úloha monitoringu.

Moderní terapie už nečeká, až se problém zhorší. online terapie, formát, který umožňuje pravidelné kontakty bez cestování zpřístupňuje lepší sledování – můžete poslat krátkou zprávu, když vám něco napadne, a terapeut si to zapíše. Nepotřebujete čekat na týdenní sezení, abyste zjistili, že se situace zhoršila. Monitoring vám dává kontrolu. Zjistíte, že vaše „zlobivé dny“ nejsou náhodné – většinou přicházejí po nespánku, po konfliktu s rodiči, nebo když jste přeháněli kávu. To nejsou jen náhody – to jsou vzory, které terapeut může s vámi rozložit a změnit.

Nejde o to, abyste byli „dobří pacienti“. Jde o to, abyste byli přesní pozorovatelé svého vnitřního světa. A to je právě to, co monitoring umožňuje. V této sbírce najdete články, které ukazují, jak se monitoring používá v praxi – od sledování kompulzivního cvičení u anorexie, přes záznamy spánku u dětí, až po digitální deníky u závislostí. Všechny tyto příběhy mají jedno společné: nejde o to, jak moc jste se snažili. Jde o to, co jste pozorovali – a co jste s tím udělali.