Kulturní citlivost v psychoterapii: Jak respektovat rozdíly v terapii

When you walk into a therapist’s office, you don’t just bring your pain—you bring your culture. Kulturní citlivost, schopnost terapeuta pochopit a respektovat vaše kořeny, víru, jazyk a způsob, jakým vnímáte svět. Also known as kulturově citlivá terapie, it isn’t about being politically correct—it’s about being effective. If your family sees depression as weakness, or if talking about trauma feels like betrayal, a therapist who doesn’t get that won’t help you—no matter how many degrees they have. This isn’t a luxury. It’s the foundation of real change.

Terapie, která ignoruje kulturu, často selhává. Když přijde rodina z východní Evropy, kde se o duševních potížích nemluví, nebo když dítě z migrantní rodiny má strach, že jeho rodiče budou považovány za špatné rodiče, potřebuje terapeut, který pochopí tyto tlaky. Terapeutický vztah, základní spojení mezi klientem a terapeutem, které umožňuje bezpečné prohloubení nemůže vzniknout, pokud klient cítí, že je hodnocený nebo nepochopený. A když terapeut neví, že v některých kulturách přímá kritika rodičů je nepřípustná, může nevědomky způsobit větší úzkost než původní problém.

Ne každá technika funguje stejně pro všechny. Metody, které se zaměřují na individuální sebevědomí, mohou být pro někoho osvobozující, pro jiného způsobit hanbu. V některých kulturách je důležité zapojit rodinu, jinde je to nebezpečné. Rozdíly v kultuře, včetně jazyka, náboženství, rodinných struktur a způsobů vyjadřování emocí ovlivňují, jak se člověk chová v terapii, co považuje za problém, a kdy cítí, že je pomoci.

V Česku se o tom mluví málo, ale v praxi to často rozhoduje. Když se klient z Afriky nechce otevírat, protože si myslí, že terapeut ho bude považovat za „primitivní“, nebo když žena z východního bloku považuje za normální, že se všechno drží uvnitř, potřebuje terapeut, který neřekne „prostě to řekni“, ale zeptá se: „Co by se stalo, kdyby jsi to řekla?“

Kulturní citlivost není o tom, abyste se naučili všechny kultury. Je to o tom, abyste se naučili klást otázky. O tom, abyste nebyli předem přesvědčeni, že vaše zkušenost je normou. A o tom, abyste nezaměňovali ticho za odmítnutí, nebo strach za odpor.

V těchto článcích najdete, jak se kulturní kontext dotýká terapie v praxi. Jak rodiče z migrací ovlivňují terapii dítěte. Jak online terapie může být pro některé bezpečnější než osobní setkání. Proč některé skupinové terapie selhávají, když neberou v úvahu jazykové nebo sociální bariéry. A jak se terapeuti v Česku začínají učit, že ne každý, kdo mlčí, je odolný.