Epilepsie a psychoterapie: Jak duševní zdraví ovlivňuje příznaky a léčbu

When working with epilepsie, neurologická porucha, která se projevuje opakujícími se záchvaty způsobenými náhlou elektrickou aktivitou v mozku. Also known as záchvatová porucha, it nemusí být jen otázkou mozku – často se v ní projevují i emocionální a psychologické dimenze, které se neobjevují na MRI. Mnoho lidí s epilepsií neví, že jejich úzkost, pocit viny nebo pocit, že jsou "jiní", není jen jejich vina. To je běžný doprovodný jev – a není to náhoda. Studie z Německa a Švédskova ukazují, že až 40 % lidí s epilepsií trpí příznaky úzkosti nebo deprese, a to často dříve, než se objeví první záchvat. Proč? Protože mozek, který má problém s elektrickými signály, může mít také problém s tím, jak zpracovává strach, stres nebo pocity ztráty kontroly.

Trauma, psychologická zranění z minulosti – jako násilí, zanedbávání nebo dlouhodobá strachová situace je často skrytým spouštěčem. Lidé, kteří prožili zneužití v dětství, mají dvakrát vyšší riziko vývoje epilepsie. A naopak – ti, kdo mají epilepsii od dětství, často vyvinou traumata z toho, že je ostatní straší, vylučují nebo jim říkají, že jsou "divní". To vytváří kruh: stres vyvolává záchvaty, záchvaty vyvolávají strach, strach vyvolává více stresu. A když se pak člověk obrátí na psychoterapeuta, často se ptá: "Je to moje vina?" Ne. To není vina. To je systém, který potřebuje jiný přístup.

Psychoterapie, proces, kdy se člověk učí lépe rozumět svým emocím, myšlenkám a reakcím v bezpečném prostředí není řešením pro záchvaty samotné – ale je nejúčinnějším nástrojem pro přerušení toho kruhu. Není třeba vyhledávat terapeuta, který "ví, jak zastavit záchvaty". Potřebujete někoho, kdo pochopí, jak se strach mění v těle, jak se pocit viny proměňuje v únavu, a jak se ztráta identity projevuje v každodenním životě. Kognitivně-behaviorální terapie, hypnóza nebo terapie zaměřená na trauma mohou pomoci lidem získat zpět pocit, že jejich tělo není jejich nepřítel. A to je první krok k tomu, aby se záchvaty staly méně častými – ne proto, že se změnila elektrická aktivita, ale protože se změnila psychika, která ji podporovala.

Podívejte se na tyto příběhy – lidé, kteří se naučili rozpoznat své vnitřní signály, kteří přestali obviňovat sebe, kteří zjistili, že jejich duševní bolest není "málo důležitá" jen proto, že nevidíme záchvat na kameru. V této sbírce najdete příběhy o tom, jak psychoterapie pomáhá lidem s epilepsií žít lépe – ne proto, že záchvaty zmizely, ale protože se už nebojí, že je záchvaty zničí.