Traumapříznaky – co jsou, jak je rozpoznat a kde najít pomoc

When working with traumapříznaky, příznaky, které vznikají po prožitém traumatickém zážitku a ovlivňují myšlení, tělo i emoce. Also known as symptomy traumatu, they často signalizují potřebu odborné péče.

Jedním z nejčastějších souvisejících stavů je posttraumatická stresová porucha (PTSD), psychické onemocnění charakterizované flashbacky, hypervigilancí a vyhýbavým chováním. PTSD se projevuje nejen myslí, ale i tělem – rychlý tep, napětí svalů nebo potíže s interocepcí, tedy vnímáním hladu a sytosti. Když se tyto signály kombinují s neustálým pocitem nebezpečí, výkonnost v práci i ve vztazích výrazně klesá. Proto je důležité pochopit, že traumapříznaky vyžadují cílenou terapii, nikoli jen „překonání“ silou vůle.

Jak rozpoznat a zvládnout traumapříznaky

V praxi se setkáváme s řadou metod, které pomáhají obnovit rovnováhu. Somatic Experiencing, tělová terapie zaměřená na uvolnění zadržených energetických impulsů v těle učí klienty pozorovat a regulovat vlastní tělesné signály, což snižuje úroveň úzkosti a zlepšuje spánek. Další účinný přístup je kognitivně procesní terapie (CPT), strukturovaný program, který mění způsob, jakým pacient vnímá a interpretuje traumatické události. CPT spočívá v psaní a reflektování myšlenek, čímž dochází k rozpoznání a přehodnocení automatických přesvědčení, která udržují úzkost.

Pro pacienty, kteří potřebují intenzivnější expozici, je vhodná Prolonged Exposure terapie (PE), technika, která postupně vystavuje pacienta vzpomínkám a situacím spojeným s traumatem. Cílem je snížit strach z připomínání a posílit pocit kontroly. Další populární metoda je EMDR, terapie, kde se během zpracování traumatických vzpomínek používají rychlé oční pohyby nebo klávesové stimulace, což usnadňuje integraci vzpomínek do běžné paměti. Kromě těchto hlavních rámců se stále častěji objevuje akceptační a závazková terapie (ACT), přístup, který učí přijímat nepříjemné myšlenky bez boje a zaměřit se na hodnoty a konkrétní činy. ACT posiluje psychologickou flexibilitu, což je klíčové při zvládání fluktuujících traumapříznaků.

Všechny tyto terapeutické směry mají společný princip: rozpoznat a pracovat se signály, které trauma zanechalo v těle i mysli. Když si uvědomíte, že vaše úzkost, nespavost nebo neustálé „přepínání“ mají kořeny v nevyřešeném traumatu, můžete začít hledat konkrétní podporu. Níže najdete výběr článků, které detailně popisují jednotlivé techniky, dávají praktické tipy na výběr terapeuta a ukazují, jak se projevují různé typy traumapříznaků v každodenním životě. Projděte si je a najděte si cestu, která vám nejlépe sedne.